Soubor článků k vývoji této teorie ve Fichtových spisech (D. Henrich, J.-P. Mittmann, U. Pothast, J. Stolzenberg, H.-P. Falk, E. Dũsingová, J. G. Fichte). Sestavili a předmluvu napsali J. Karásek a J. Chotaš.
Kniha je věnována problematice počátků, rozvoje a doktrinální podoby katarské herze. Autorem v ní detailním způsobem sleduje konstruování obrazu katara jako dualistického heretika inkvizitory 13. století.
Kniha profesora Milana Nakonečného představuje učení a dílo „Neznámého filosofa“ Louis-Claude de Saint Martina a popisuje dějiny a působení na něj navazujícího esoterního křesťanského martinistického řádu.
Pokračovatel tradice svých rodičů, Míly a Eduarda Tomášových, ve své první knize nezapře klady svých předchůdců - živou, ryzí zkušenost Pravdy a schopnost předávat ji čtenářům strhujícím, inspirujícím způsobem.
Kniha zve dnešního uspěchaného člověka na cestu inspirovanou moudrostí starých mnichů, aby za pomoci jejich duchovní zkušenosti usedl do stínu Božích křídel a nalezl zde bezpečí a klid.
Greenovo „srdce temnoty“ z roku 1961 rozehrává věčná témata svatosti, povolání, lásky, víry a zoufalství s mistrovstvím, pro něž bývá právem nazýván Dostojevským dvacátého století.
