Rezek, Petr

(9.1.1948 - 8.11.2022) Vystudoval psychologii, filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, následně se několik let živil jako klinický psycholog; v letech 1979–1989 vykonával nekvalifikovaná zaměstnání. Od studií spolupracoval s Jiřím Němcem, v polovině 70. let byl v těsném kontaktu s Janem Patočkou, měl blízko k Jindřichu Chalupeckému, společně se sochařem Zdeňkem Palcrem zformuloval svébytnou koncepci sochy. V 80. letech vedl jeden z nejvýznamnějších filozofických bytových seminářů a ve spolupráci s britskou Asociací Jana Husa spoluorganizoval tajné návštěvy britských akademiků. Po změně politického režimu nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, následně působil na Akademii výtvarných umění v Praze a na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. V 70. letech se věnoval především otázkám fenomenologické psychologie a fenomenologie umění (vliv E. Husserla, M. Heideggera, E. Finka, M. Bosse, H. Rombacha), v 80. letech se zčásti i s ohledem na možnosti tajné spolupráce se zahraničními kolegy začal intenzivněji věnovat antické filozofii (Platón, Aristotelés, Plótinos). Šířeji je známa jeho kritika Z. Neubauera, V. Havla a některých dalších českých intelektuálů, kterou poprvé publikoval v samizdatu. Po převratu inicioval edici PomFil (Pomocník filosofa) v nakladatelství Oikúmené, byl faktickým editorem časopisu Konserva (v dvoj-časopisu Konserva / Na hudbu) a založil vlastní nakladatelství, v němž mimo jiné nově zpřístupnil české překlady Aristotela. Od roku 2004 vycházejí vybrané starší i zcela původní texty v jednotné grafické úpravě přičiněním nakladatelství Ztichlá klika pod označením "Sebrané spisy". 17. 5. 2010 získal Cenu Toma Stopparda za knihu Architektonika a protoarchitektura.