Nejprodávanější Kniha nebo Mapa - červen 2020

Rozsáhlý výbor z esejistiky a publicistiky Thomase Stearnse Eliota poskytne reprezentativní průřez jeho kritickými a interpretačními úvahami k evropské literatuře od Vergilia přes Shakespeara až po Dickense, Joyce, Ezru Pounda a Djunu Barnesovou.

Svazkem Magorova oáza se uzavírá vydávání díla Ivana M. Jirouse v nakladatelství Torst. Svazek obsahuje časopisecky publikovaný cyklus Na Oáze, množství drobných textů z let 1997–2011 a též všechny Jirousovy rozhovory z daného období.

V povídkách, které vznikaly zhruba od šedesátých do devadesátých let 20. století, se Berlinová inspirovala dětstvím stráveným v těžařských městečkách na americkém Západu, mládím, které prožila mezi společenskou smetánkou v jihoamerickém Chile.

Peter Wohlleben čtenářům opět s využitím nejnovějších vědeckých poznatků a v kontextu svých vlastních zkušeností otevírá oči pro podivuhodné jevy přírody a ukazuje, jak blízcí si my lidé s přírodou jsme a nakolik s ní zůstáváme propojení.

Leda, profesorka literatury na florentské univerzitě, pochází stejně jako všechny hrdinky románů Eleny Ferrante z Neapole. Kdysi odtamtud utekla, aby se vdala a porodila dvě dcery. Autorka i v tomto románě nahlíží do nitra ženy a do jeho zákoutí.

Revidované, aktualizované a doplněné vydání s kvalitní obrazovou přílohou zahrnuje mapy, fotografie, klasické i nejnovější rekonstrukce těchto dávno zaniklých starověkých staveb a uměleckých děl.

„Měla jsem v duši hudbu natolik zakořeněnou, že jsem vůbec nepřemýšlela o jiném povolání. A stále o jiném povolání nepřemýšlím.“

Česky poprvé vychází rozšířené (autor přidal jednu kapitolu) vydání knížky, která se zařadila mezi literární kultovní díla. Novela o racku Jonathanovi je podobenstvím o lidech-ptácích toužících po poznání a naplnění života, po lásce a svobodě.

Román Múza je novou knihou anglické spisovatelky Jessie Burtonové, jejíž předchozí kniha Miniaturista se stala světovým bestsellerem, prodalo se přes milion výtisků, byla přeložena do 37 jazyků a stala se knihou roku 2014.

Tvorba Jaroslava Beneše náleží k té linii české umělecké fotografie, v níž se završuje analogová éra, zakladatelská fáze technicky vzniklých obrazů, a reprezentuje tak pozdní, závěrečnou fázi modernity.