(...) Síla knih Eleny Ferrante spočívá v autenticitě, s níž nahlíží ženské osudy. Žádné iluze a ideály, jen syrová pravda, pochybnosti, zoufalství. „V Itálii má její popularita co do činění s tím, jak upřímně píše o hanbě, znechucení, sexuálním ponížení a pachuti, kterou má mateřství. V italské beletrii bylo a do jisté míry stále je neobvyklé, aby ženy psaly o tak vnitřních a osobních věcech,“ tvrdí Ann Goldstein, která překládá Ferrante z italštiny do angličtiny. Jak to, že tahle témata tak rezonují i jinde, nejenom v konzervativní Itálii, kde jsou genderové stereotypy stále silně vkořeněné? Je to především díky mnohovrstevnatosti jejích hrdinek, jejichž vlastnosti jsou často odpudivé, které ale velmi pravdivě, bez příkras a otevřeně reflektují vnitřní zápasy; nejdrásavěji pak v případě matek, které mají daleko k ideálu mateřství.

(...) Leda jede k moři z bytu opuštěného dospělými dcerami oživit skomírající kariéru: prchá před dvojí prázdnotou, z identity matky ani intelektuálky toho moc nezbývá. S sebou si však veze vzpomínky, hořkost i předsudky, které následně s drastickým vyvrcholením promítá do cizích těl na pláži. Spíše než sociální skicou je Temná dcera krátkým románem o strachu z vakua, které zbude po blízkých i po nenaplněných snech. A které se snažíme zaplnit čímkoli, co je zrovna po ruce.

(...) Vztah mezi matkou a dcerou je důležitým motivem díla Ferrante a v Temné dceři tvoří základní páteř novely. V ní odjíždí skoro padesátiletá Leda, matka dvou dospělých dcer, na dovolenou k moři. Nové prostředí, nezvyklá samota, a především noví známí v ní otevírají některé dlouho potlačované frustrace, kdy Leda hodnotí, co to vlastně znamená být matkou a jak moc je tahle role svázaná s omezeními, o kterých okolí tak nerado slyší. Jestli dnes existuje autorka, která spojuje všechny vrstvy čtenářů svou přístupností, naléhavostí a důvtipem, je to rozhodně Ferrante.

(...) Ferrante vypráví přímočaře, věcně, výstižně ale pojmenovává události i pocity. Nezatěžuje zbytečnými emocemi, ale díky psychologickému nadání a pozorovatelskému postřehu dociluje hlubokého účinku na čtenáře. Její přesný a nekompromisní vhled do světa žen „na pokraji nervového zhroucení“, jemuž její hrdinky čelí s mimořádnou silou, nabízí intenzívní čtenářský zážitek. I možnost vcítění a identifikace s jejich osudy a pocity, jež zasahují mnohé z dnešních žen.

(...) Jsou to však často právě momenty zdánlivého klidu, znenadání poskytnutého prostoru pro sebe sama, které kdesi hluboko v člověku posílí vysychající pramen minulých křivd a bolestí. Dá se s nimi vyrovnat, oblíbenou otázkou Eleny Ferrante však je, jak to udělat. Ani v tomto příběhu nechybí Neapol, linka problematického vztahu s matkou či téma lásky k vlastním dětem.

Silný a upřímný příběh o rozporuplných pocitech dětí a rodičů, o ztracených nadějích, ale i nezapomenutých tužbách – to vše nabízí Temná dcera Eleny Ferrante. Podobně jako její bestseller Geniální přítelkyně, i Temná dcera tematizuje problematický vztah italských žen a jejich dcer: Leda měla komplikovaný vztah se svou matkou a dcery milovala tolik, až se začala bát, že ztratí sama sebe.