Biligvní vydání zahrnuje asi polovinu Ausoniova díla tak, aby obsáhl všechny polohy: něžně milostné, lyricky krajinopisné, uctivě vzpomínkově elegické, křesťansky zbožné i politicky devótní.
Samá voda. Samá voda. Přihořívá… Samá studna. Samá studna. Co k tomu se hodí dál vlastně napsat? I ve vyschlých studnách zůstává otisk hladiny, která tam bývala, a v ní se se pořád odráží svět nad ní, včetně nebe a tváře ...
Šíření přidává k posledním sbírkám Petra Krále radost, kterou znamenají „světlice“ krátkých básní. Ne všechny jsou výhradně legrační, hravě obrazná zaříkadkla tu taky místy střídají téměř dokumentární „záběry“.
Výlevy Nářky Smích je zatím poslední sbírka Lawrence Ferlinghettiho z roku 2014. Knížka možná skromná co do počtu stran, bohatá však co do obsažnosti sdělení – na to jsme ostatně u tohoto básníka zvyklí. Vychází u příležitosti 100. narozenin autora.
Výrazná prvotina a podstatný příspěvek k minimalistické linii české poezie. Poezie Dagmar Plamperové je ztišená, minimalistická, ale o to silnější, neboť každé slovo tu má svou nezpochybnitelnou váhu.
Malá Hraštice, Hraběšín nebo Třibřichy jsou docela obyčejné názvy obcí, které při pohledu na mapu nebudí bůhvíjakou touhu se do nich vypravit. Neobyčejnými se ovšem stanou, pokud dáme prostor fantazii.