Existuje nějaký vztah mezi uměním a biologickými zákonitostmi, obecně řečeno kulturou a naturou? A pokud ano, jakou roli při evoluci umění sehrála právě biologie?
Legendární americký písničkář vzpomíná na počátky své kariéry, kdy v roce 1961 přišel do New Yorku. Bravurním, vtipným a osobitým stylem vzpomíná na Manhattan a magickou čtvrť umělců Greenwich Village, na New Orleans, Woodstock nebo Minnesotu.
Norský historik a teoretik architektury, ve své nejznámější knize poodhaluje podmínky příčiny umístění, vzniku i podob měst na základě analýzy celého systému okolností, které staletý vývoj městského organismu provázejí.
Cílem této publikace je pokusit se alespoň parciálně zmapovat probíhající proměnu institucionálního přístupu k divákům a zaměřit se na postoje současných uměleckých institucí, jako jsou muzea umění, galerie, nebo centra pro současné umění.
Autor (jedna z největších postav moderního výtvarného umění) v knize rozvíjí myšlenky - výsledky pozorování a pocitů z období několika let na počátku 20. století.
Francouzský fotograf reportér a autor mnoha děl a publikací Bernard Lesaing vytváří ve svých projektech rozsáhlé reportáže na místní i mezinárodní témata. V projektu České tváře a krajiny se zaměřil na zachycení autenticity českého uměleckého prostředí.
Obsáhlé, encyklopedicky pojaté dílo z pera dvou odborníků na danou problematiku zachycuje poslední stav vědomostí o významném typu sochařských děl, které se výrazně uplatňují v městských a vesnických prostorech i ve volné krajině.
Publikace o československé fotografii je věnovaná dvacetiletí po okupaci Československa roku 1968. Prezentuje na tři sta prací 126 autorů. Zastoupeni jsou například Dagmar Hochová, Viktor Kolář, Jindřich Štreit, Jan Saudek, Tono Stano, Jan Svoboda.
Moravský fotograf Vojta Dukát (* 1947) odešel po okupaci Československa sovětskou armádou do nizozemského exilu (1968). Toulal se po světě a vynikl v žánru humanistické fotografie. 38. svazek edice Fototorst.
Kniha Chrám umění: Rudolfinum je holdem výjimečné budově. Ta od svého otevření roku 1885 sloužila řadě institucí a prošla řadou adaptací. Přesto zůstává harmonickou stavbou „jakých je málo na světě, natož v moderní Praze“.
Středověký japonský herec, dramatik a divadelní principál Zeami Motokijo sepsal během první třetiny 15. století řadu traktátů týkajících se herecké práce v divadle nó a hodnocení estetických kvalit představení.