Rok 1968, palác Potála, Tibet. Bývalé sídlo dalajlamy obsadila skupinka zfanatizovaných členů rudých gard, studentů umění, vedená surovým mladíkem přezdívaným Vlk. Ničí všechno, co se vzpírá novému řádu, všechno, co už po staletí ztělesňuje Tibet.
Přísloví i další formy lidové moudrosti zobecňují lidské zkušenosti, proto jsou stále živé a oblíbené. Japonský termín kotowaza se překládá do češtiny zpravidla jako „přísloví“, ve skutečnosti sem ale patří také rčení, úsloví, pořekadla.
V durynské vesnici Lauscha běžel život po staletí stále stejně. Zdejší skláři byli vyhlášení svým uměním, které předávali z otce na syna. Joost Steinmann vedl úspěšnou rodinnou dílnu, přestože měl jen tři dcery. Když ale nečekaně zemřel, zůstaly Johanna, Ruth a Marie bez peněz.
Augustus Everett je uznávaný autor klasických románů. January Andrewsová píše romantické příběhy. Zatímco její příběhy končí happy endem, jeho knihy vrcholí tragickou smrtí nebo deziluzí všech hrdinů.
Pavia je dědičkou největšího dovozce indického čaje do Anglie, ale kvůli původu ji londýnská smetánka mezi sebe nepřijala. Její otec je sice bohatý, ale nemá titul. Proto chce svou dceru provdat za hraběte, který by mohl být jejím dědečkem.
Zasněžená kanadská krajina a v ní ona a on. Muž, žena a jezírko plné horké vody… A on je princ a ona… a tady pohádka končí. Sopi má sice spoustu rysů pohádkové Popelky, ale k tomu, aby jí někdo dal tři oříšky, se osud nějak nemá.
Hlas Alberta Camuse zní ze všech jeho románů nejosobněji právě v této knize. Autor putuje ke kořenům, hledá sám sebe, odkrývá myšlenková východiska svých knih. Podněcuje čtenáře, aby důsledně promysleli jejich poselství.
První herečka je další z historických románů amerického autora C. W. Gortnera, který představuje skutečnou a výraznou ženskou postavu. Tentokrát jde o dodnes uctívanou francouzskou herečku Sarah Bernhardtovou (1844-1923).