Nejprodávanější tituly v roce 2021
filosofie a náboženství

Spisovatelka, scénáristka a teoložka Jana Šrámková zve čtenáře ke dvacetidenní pouti starozákonní knihou Ester. Neocitáme se ovšem v dávné a nepřístupné minulosti, která dovede omámit svou těžkou vůní, ale vyčpí stejně rychle, jako se zavře kniha.

Nové vydání Husových Listů z Kostnice zprostředkuje současnému čtenáři myšlení významného českého kněze, kazatele, teologa a myslitele, který se stal symbolem zápasu svědomí jednotlivce s mocenskou elitou.

Kniha je první monografií věnovanou kazatelství Jednoty bratrské v 16. století v kontextu reformační, humanismem ovlivněné homiletiky.

V knížce Zbožnost je užitečná ke všemu podává olomoucký arcibiskup Jan Graubner svědectví o tom, co prožíval na těle i na duchu během svého zápasu s nemocí COVID-19. Kdy nejvíce pocítil svá omezení? A jak se ho v nejhlubší krizi dotýkal Bůh?

Jak říci životu ano. Každý den znovu. O přijetí života se vším, co obnáší: směsí radosti, utrpení, jasnosti i zmatení, prostě celé lidské zkušenosti.

Tato kniha je sbírkou různých textů z doby, kdy zenový mistr Seung Sahn působil ve Spojených státech. Obsahuje dialogy, příběhy, formální zenové rozhovory, řeči dharmy i korespondenci se studenty.

Kniha Svatý sex není příručkou, jak na to. S otevřeností a pochopením otevírá otázky posedlosti církve sexuální čistotou, která místo svobody a zralosti přináší křeč. Řeší otázky genderu, sexuální orientace a další ožehavá témata.

Šrí Nisargadatta Maharadž (1897–1981) – seberealizovaný mistr, který žil v chudinské čtvrti v Bombaji, se stal proslulý svými brilantními, vtipnými a spontánními promluvami, ve kterých vyučoval prostou a úspornou džňána jógu, ...

„Pravidelná kontemplativní modlitba spouští ozdravný proces, který můžeme nazvat „boží terapií“. Hluboké spočinutí, jehož dosahujeme při modlitbě, rozrušuje udusanou půdu kolem emočního plevele v našem nevědomí; naše tělo je jím doslova promořeno.

Na první pohled se může zdát, že nic není hodnocení uměleckých děl vzdálenějšího než logika. Nehodnotíme snad umělecká díla podle toho, jak na nás působí, jaké v nás vyvolávají emoce? Nezůstává v takovém případě veškerá logika stranou?