Tato kniha obsahuje více než čtyři stovky dosud nepublikovaných Blatného básní z let 1982-1990. Je to ohromující množství, ale pořád jen zlomek toho, co zůstalo v Blatného básnické pozůstalosti uložené nyní v pražském Památníku národního písemnictví.
Po výboru z lyrické tvorby Jaroslava Vrchlického
(1853–1912) představené svazkem Intimní lyrika (2000)
přináší Česká knižnice i soubor spisovatelových
nejvýznamnějších epických prací.
Po delší odmlce přichází autor s novou sbírkou Jeden člověk. Jedná se o sbírku neotřelou, byť by si jistě zasloužila být otřelou, což by svědčilo o tom, že je používaná a to velmi. Sbírka k smíchu či pláči, k rumu či k čaji.
Ještě se musíme naučit milovat ticho a tmu je třetí řadovou sbírkou libereckého básníka Jana Vozky, autora, který se snaží jít za samotný příběh, je to vyprávění o nás, ale už jakoby bez nás.
Básnická sbírka brněského výtvarníka. ---------- V pokoji Sedím na židli znenadání se nakloní stěny obnaží se střešní trámy nad stropem Otevře se díra světla
Vydání básnické sbírky doprovází dva další texty. První z nich vznikl na základě rozhovoru s Ivarem Ivaskem z roku 1972 a Elytis v něm hovoří o své poezii. Druhý je Elytisovým projevem, který přednesl u příležitosti udělení Nobelovy ceny.
Jan Nebeský alias Jan z Wojkowicz byl mistrem podmanivých nálad znějící „hudbou podjeseně“ a vonící chladivým vzduchem „nejtesknějších navečerů“. Jeho verše promlouvají půvabem zapomenutých a znovu nalézaných věcí.
