Jan Grabec se v knize "Odvahy se dostává" snaží znovustvořit osobní mýtus prvního setkání s ruchem velkoměsta, do kterého náhle vpadají vzpomínky na dřívější ideální krajinu dětství.
Básnířka říká, že napsala knihu „o samotě, v jednom prostředí, v jednom rozpoložení, v krátkém časovém úseku“, proto je knížka „jednoho ducha, vztahem k realitě homogenní, výstavbou básní osobitá“.
Petra Kukala jsme v jeho předchozích sbírkách poznali jako citlivého polabského portrétistu, stejně jako básníka upírajícího zrak za obzor smyslově hmatatelné skutečnosti, kde se vidění a vědění stává jistotou jiného druhu.
