Co „neprojde Kristem“, nenalezne svoji identitu. Ačkoli křesťanství přispívá k budování sociálních vazeb a utváření vnitřního života jedinců, je-li odsunováno pouze do soukromí, krize duchovního i duševního života je nevyhnutelná.
O modlitbě Otčenáš bylo již napsáno mnohé. Tato kniha si dává za cíl sestoupit k semitským pramenům této biblické modlitby a rozjímat nad ní v duchu mystické židovské tradice, která od nejstarších dob posvátné texty doprovází.
Je až s podivem, jak malou pozornost dosud věnovali literární historici (a to nejen v Čechách) tradičnímu perikopnímu systému. Přitom evangelijní čtení na jednotlivé neděle a svátky přímo či nepřímo ovlivňovala tematiku většiny kázání.
Kniha zevrubným způsobem pojednává o specifických podobách ženské zbožnosti především v období 13. a 14. století. Pronikavě přitom ukazuje, jak byla ženská zbožnost a ženská askeze provázána s ženským vztahem k jídlu.
Mnoho lidí říká, že netuší, jak by se měli modlit. Oficiální modlitby jim jsou cizí a modlitba vlastními slovy jim činí potíže. Právě pro ně je tato sbírka modliteb, jež mají přirozený a vroucí jazyk a zároveň se týkají každodenních problémů.
Čím více se v katolické církvi doceňuje význam obdarování, která každý křesťan dostává, tím více je také třeba mluvit o úkolech, které z toho v oblasti pastorace plynou.
Kniha se zabývá tematikou antidemokratických
a nacionalistických tendencí v prostředí
českého a německého katolicismu
v Československu v meziválečném období.
Autoři knih o duchovním životě často hovoří o trojím naslouchání: naslouchání vlastnímu srdci, naslouchání Božímu slovu (Bibli) a naslouchání církvi. Všichni známe situaci, kdy jsme při bohoslužbě naslouchali kázání Co jsme při tom dělali?