Alexandr Mitrofanov ve své nové knize popisuje jevy typické pro současnou ruskou společnost a politickou sféru a dokládá je na nedávných událostech. Vysvětluje, proč je prakticky nemožné, aby v Rusku fungovala demokracie.
Terapeut, právník a mediátor Bill Eddy popisuje, jak nebezpečné a vysoce konfliktní osobnosti (HCP) získávají moc ve vládách po celém světě – a co mohou občané udělat, aby se tito lidé nedostali do úřadu.
Hodiny posledního soudu ukazují, kolik času zbývá světu do katastrofické půlnoci – možné globální pohromy. Od roku 1947, tedy téměř od počátku atomového věku, je tento symbol průběžně aktualizován redakcí časopisu Bulletin of the Atomic Scientists.
Co když jsou noční můry vykreslené Georgem Orwellem v románu 1984 skutečné? Co kdybyste museli žít v zemi, kde by šlo naladit pouze jedinou vládní stanici? V zemi, kde by všechno bylo černobílé kromě rudých písmen propagandistických transparentů?
Bez práce nejsou koláče. Někdy to ale jde i bez nich. Práce určuje náš osobní čas, formuje naši identitu a točí se kolem ní organizace celé moderní společnosti.
Martin Řezníček se takřka každý večer po dobu pěti let pokoušel divákům přiblížit změny, jimiž procházejí USA a které jsou možná nejhlubší za několik posledních dekád.
Publikace knihy Hegemonie a socialistická strategie zpřístupní čtenářům a čtenářkám politické teorie další zásadní práci, která v minulých třiceti letech podstatně formovala toto pole.
Reprezentativní vládu mnozí z nás považují bezmála za synonymum demokracie. Francouzský politolog Bernard Manin ve své studii ukazuje, že historicky tvořil princip reprezentace naopak protiváhu k demokracii jakožto vládě shromážděného lidu.
Vynálezy můžou být pro lidstvo požehnáním. A pro člověka katastrofou. V roce 2013 všechna světová média vydala zprávu o závěrech odborného článku - téměř polovinu současných pracovních pozic prý může nahradit umělá inteligence.
O dětství, kde se vzpomínalo na první republiku a večeřelo přesně v šest. O tom, kdy člověk dospěje a za jakou cenu. O zakázaném studentském časopise a univerzitě povrchní i podzemní. O tom, proč na komunismu a normalizaci není vůbec nic dobrého, ...
Práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů
lidí
Naše země po listopadu 1989 prožila dynamický vývoj, který radikálně změnil její tvář. Kniha Éra nevinnosti. Česká politika 1989-1997 nabízí ucelené zachycení této zajímavé doby, jejíž někteří aktéři mnohdy utvářejí i dnešek.