Proč volíme psychopaty: a jak to zastavit

Všechno podstatné se dozvíte v první kapitole. Poté už autor nepřináší nic nového, jen donekonečna vykrádá sám sebe. Aby mu ta moudra vůbec někdo vydal knižně, bylo potřeba je obalit iritujícím množstvím balastu, jinak by z toho zbyl text o délce půlstránkového novinového článku. Základní myšlenka je jistě zajímavá a v principu s ní souhlasím, nicméně způsob, jak celou věc autor uchopil, se mi nelíbí. Jak z textu knihy vyplynulo, dotyčný na své relativně jednoduché (a nikoliv zcela objevné myšlence) založil doslova byznys. Pro kde co vymyslel vlastní pojem, na který vlastní ochrannou známku. Pokud čtenáře výslovně odkazuje na nějakou literaturu, tak zásadně na svou vlastní. Pro zvýšení rádoby vědeckého charakteru knihy prokládá text schématy a tabulkami, z nichž některé byly vyložené zbytečné, protože obsahovaly to, co už předtím bylo řečeno, přesto jsou rovněž chráněny ochrannou známkou. Autor jako by se nedokázal (nebo nechtěl?) rozhodnout, jestli je kniha určena voliči (jak by napovídal název), nebo politickému kandidátovi, světové, nebo americké veřejnosti. Pro jistotu nabízí voličům i voleným řadu praktických rad typu: musíte říkat toto, musíte působit takto. Přičemž nemyslím, že většina z těchto rad by byla aplikovatelná v podmínkách evropské politické kultury. Jde vlastně o knihu z oblasti osobnostního rozvoje. Koupila jsem ji jako použitou za celkem rozumnou cenu, ale i tak mi je vynaložených peněz líto. Nad dobrým pocitem z toho, že mi něco dala, výrazně převažuje dojem, že pokud kniha něčemu pomohla, pak akorát tak vyššímu životnímu standardu pana autora.