Čtvrtá sbírka Petra Čichoně po čtrnácti letech. Svým charakterem navazuje na předcházející sbírky, především na básně z Pruský balad/Preussische Balladen, za které byl nominovám v roce 2004 na Drážďanskou cenu lyriky.
Dobrodružství! Při tom slovu se nám vybaví daleké cesty do cizokrajných končin, Afrika, šelmy. Naopak kdo sedí doma, je pro nás pecivál. Nenechme se ovšem mýlit, i doma lze zažít neskutečná dobrodružství – jenom je třeba umět se dívat.
Tento výbor z básnického díla Milana Vrabce (1958–1979) obsahuje zhruba třetinu rozsahu jeho literární pozůstalosti. Jde také o vůbec první knižní vydání díla tohoto autora, jenž za svého krátkého života vydal jen něco málo v samizdatu.
Muž blízký důchodu bydlel s nevlastním dědou v pražské Šikmé ulici. Děda ale umřel, a bejvák v Šikmý si vzali dědovi příbuzný, tak ten chlap neměl kde bejt, než se ho ujala ta paní. Je to ve Šmoulově...
Báseň v próze básníka a textaře, saxofonisty skupiny Plastic People of the Universe. Sepsáno jedné noci roku 1981 v šíleném období probíhající akce Asanace, po brutálním výslechu a následném pokusu o uklidnění se rumem.
Limitované vydání sebraných textů Jana. Jana Nováka sdružených ve třech knihách s názvem Labutí sádlo představuje ojedinělý a osobitý básnický úkaz, který se vzpírá jakékoli kategorizaci, přičemž na čtenářskou percepci klade nesmírné nároky.
Básníkova již desátá sbírka originálním způsobem prohlubuje a rozšiřuje jeho dosavadní tvorbu. Samotný název prozrazuje, že autor hledá různé možnosti, jak utvářet svou poetiku.
Autor je přímo zosobněním pojmu poeta doctus, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Protože je utvářen nejen rozsáhlým vzděláním, ale i vytříbenou invenčností.
Postangažovaná poezie v podání Martina Trdly není jen nějakým označením či floskulí, ale přesným pojmenováním, zprávou o stavu území, kdy se snaží, a to velmi dovedně, básnicky uchopit podivnost, kterou žijeme.
Přeludy pozdního podzimu jsou poslední sbírkou Gustava Erharta, básníka bytostného, jehož poezie je ze života. Vlastního i druhých. Těch vzdálenějších, ať v čase či místě, i těch nejbližších.
Zuzana Trojanová (1954-1979) patřila k nejnadanějším českým básnířkám sedmdesátých let.To nejcennější z literárního odkazu Zuzany Trojanové, co až dosud nebylo vydáno, je obsaženo v tomto svazku.
Sbírka Milana Ohniska Starej pop svědčí o autorově brilantní práci s jazykem. Ohniskova citlivost vůči smyslové skutečnosti se ukazuje v přesných obrazech civilních situací opředených závojem melancholie. Ten je však natrháván každodenní absurditou.
Za dveřmi našich domovů číhá spousta nebezpečí, a proto je třeba být obezřetný a dobře se rozhlížet, svítí-li na semaforu zelená, nebo jestli se ulicí neřítí splašená tramvaj.
Básnické texty Marcely Linhartové, dříve Pátkové, se už od první vydané knihy vyznačovaly velmi erudovanou prací s jazykem. Toto vše čtenář nalezne i v knize „vyjměte kost“, v níž ale přibylo každodenní metafyziky.
