Prózu Vězeň č. 1260 napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění v Ostravě (1982-84). V knize popisuje poměry v komunistických kriminálech, ale i nejrůznější osudy muklů.
Kromě bolestných otázek viny,odplaty a odpuštění mezi Čechy a Němci, jež tento neobyčejně plastický a působivý román klade, se stáváme svědky netradičního vztahu matky a dcery.
Řeholní život v sázavském klášteře byl obnoven v roce 1622 a opatem byl za dramatických okolností zvolen Siard Falko. Toto období působivě zachytil ve svém textu opat Bohumil Vít Tajovský.
Tři přátelé, jejichž cesty svedla náhoda sice unikli rozpojení, děsivé proceduře, která z nich měla učinit zdroje náhradních orgánů pro vyvolené, ale zdaleka nemají vyhráno.
Vídeň, konec 19. století. Mladá Žofie z Werdenfelsu často utíká z pochmurné atmosféry rodičovského domu do nádherné kavárny svého měšťanského strýce. Tady pozná Richarda von Löwenstein, osobního přítele korunního prince Rudolfa.
Na reportérku Noru Sandovou toho bylo v poslední době příliš, a proto se rozhodne vyrazit do Thajska a trénovat tam kickbox. Jednoho dne se náhodou dozví o brutálním stětí policisty v anglickém Toppinghamu.
Láska. Zrada. Rodinná tajemství. Mladší sestra Olivie Carsonové, šestnáctiletá Lily, je těhotná. Je nucena k tomu, aby si vybrala – potrat, nebo adopci. Dívka se ale rozhodne raději utéct z domova a nikdy se už nevrátit.
Název románu se týká slibu, který Rachel, matka rodiny Swartových, dala černošské služce Salome: stane se majitelkou domku, v němž na pozemku Swartových bydlí. Manžel umírající Rachel slíbí, že její slib splní.