Filozofové rádi vyprávějí smyšlené příběhy. Používají je jako argumenty, jimiž podporují tvrzení o světě, o společnosti, a také o tom, jak bychom měli či neměli jednat. Říkají tomu myšlenkové experimentování.
Předložit přehledný a objektivní pohled na dějiny křesťanské církve v období od jejího počátku až do konce středověku představuje obtížný úkol. Autoři se pokusili vytvořit vyvážené, věcné a konfesně nezatížené podání církevních dějin.
Dejiny Boha opisnou formou prechádzajú krok po kroku celými dejinami cirkvi od prvých opatrných krokov v staroveku až po súčasnosť, no zároveň poukazujú aj na myšlienkové posuny v teológii.
Nebudu nikdy dobrým teologem, pokud budu jen studovat názory jiných, psát vybroušené rešerše a nikdy nepocítím žízeň živé bytosti po Bohu. Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu.
Kniha přináší výběr z tzv. pseudo-eckhartovské literatury. Předkládaný traktát O rození věčného Slova v duši svým odměřeným, ale zároveň uceleným způsobem syntetizuje Eckhartovo učení o rození Boha v duši.
Praxe Přímé Stezky 2 zveřejňuje druhou část korespondence Květoslava Minaříka, adresované jeho žákům a zájemcům o duchovní nauky od konce let třicátých dvacátého století až do roku 1974.
V Protestantu 4/2013 si přečtete rozhovor o papežství s Hansem Küngem, kázání Pavla Keřkovského, kterak se křesťanská velikonoční naděje staví k restitucím.