Co by to bylo za autorský svět, kdyby k němu neexistovala encyklopedie? Mycelipedii nestvořila pouze autorka celé ságy, ale spolu s ní také skalní fanoušci, kteří přibývají – inu jako houby po dešti.
Ondřejovi z Rohatce se konečně podařilo vyvléci se z osidel, která mu kladl křivoklátský purkrabí Chval z Valdéře, jenž ho chtěl připravit o hrad Jenčov, bohaté naleziště železné rudy, hutě a hamr na výrobu železa.
Bouře začala a divoký vichr zvedl vlnobití, jež má rozbít starý svět. Poryvy větru zvedají prach zapomnění a odkrývají staré zapomenuté hrozby. Ty vystupují z minulosti jako neviditelné přízraky a mění se v nové protivníky.
Po líbánkách se Izabela vrací s manželem zpět do Keni. Doufala, že konečně otěhotní, ale je opět zklamaná. Začne se proto zajímat o adopci a dozví se, že v nigerijském sirotčinci pro ni mají dítě.
Saturnin se stěhuje z Luhačovic do Prahy, aby mohl být nablízku své dívce Amelii. Záhy zakoupí starý zámeček v Libni a Amelia zase dva psy s vytříbeným vkusem pro výtvarné umění.
Do butiku úspěšné návrhářky Lucie vejde Anna, mladá studentka filozofické fakulty, která si chce koupit nový kabát. Nesetkává se jen zákaznice s prodavačkou, ale především milenka s manželkou.
Chata v úžasném horském resortu. Sníh a Vánoce ve vzduchu. Úplná pohádka, co? Možná, kdybych v ní nefiguroval já. Skoro osmnáctiletý kluk, zoufale zamilovaný do muže, jenž na mě pohlíží pouze jako na syna svých přátel.