Mimozemská nákaza udeřila krátce po skončení druhé světové války. Devadesát procent nakažených zemřelo. U některých přeživších se však vyvinuly mimořádné schopnosti, jiní skončili těžce postižení.
Tyto autorčiny prózy mají nejblíže k její předchozí knize Ostrovy. Oproti ní zde ubylo berlínsko-brněnských témat a přibylo ztišených či naopak burleskních příběhů, ve kterých se ocitáme v mezních situacích: mezi životem a smrtí, zrozením a odchodem.
Soubor novel nazvaný Nokturna a opatřený podtitulem Pět příběhů o hudbě a soumraku patří k vrcholům Ishigurova díla. Pětice volně propojených příběhů, odehrávajících se v Benátkách, Londýně, západoanglickém Herefordshire a Beverly Hills.
Kniha povídek sedmi různých anglických autorů (Irvine Welsh, Andrew O´Hagan, Tony Hawks, Victoria Glendinningová, Alex Garland, Giles Foden, William F. Deedes).
Krátké povídky mladého londýnského autora, jehož hvězda teprve vychází. Ve městě Beerlight žijí podivné postavičky, které se scházejí v non-stop butiku se zbraněmi a v baru U Zpožděný reakce.
Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou „Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít.“ Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotní udělat.
V povídkách, které vznikaly zhruba od šedesátých do devadesátých let 20. století, se Berlinová inspirovala dětstvím stráveným v těžařských městečkách na americkém Západu, mládím, které prožila mezi společenskou smetánkou v jihoamerickém Chile.
