Ludvík Krejčí byl jedním z nejúspěšnějších legionářských velitelů; jeho jméno však zůstává spojeno především s přípravou obrany ČSR proti rozpínavosti nacistického Německa, která vyvrcholila na podzim 1938 úspěšně provedenou mobilizací.
Americký autor, pobývající mj. i v Praze, procestoval Evropu a napsal jasnozřivý a varovný rozbor vztahů mezi státy EU a jejího vztahu k jiným státním a politickým celkům, zejména k Rusku.
Otazníků a záhad, které po sobě zanechala první republika, je víc než dost. Dodnes se třeba spekuluje o úloze tajných spolků při jejím vzniku či původu prvního prezidenta, o jeho společenských, korupčních a špionážních aférách.
Za svůj pozoruhodný rozvoj vděčí západní středověká a renesanční vzdělanost v mnoha aspektech vzdělancům a kulturnímu prostředí Druhého Říma, tedy Byzance.
Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války.
Život i dílo Mikuláše Konáče jako autora, vydavatele a tiskaře dokládají, že stále přehlížené období domácích církevních dějin jagellonské doby skýtá nemalá překvapení.
Závěrečný svazek projektu Rytířské bitvy a osudy vypráví o střetech a osobnostech „podzimu středověku“, kdy na bojištích získávaly hlavní slovo neurozená pěchota a střelné zbraně.
Autor prostřednictvím nejrůznějších typů pramenů (severské ságy, autobiografie, portréty) zpochybňuje starší představy, podle nichž se individualita rodí až s nástupem renesance a humanistického myšlení.
