Paměti Vladimíra Macury vycházejí vůbec poprvé a jsou doplněné reprezentativním výborem z Macurovy básnické tvorby (vedle sbírky Nehodný kos i další verše z šedesátých a sedmdesátých let). Edičně připravil Michal Jareš.
Duše bez hra-nic, fascinující novinka v oblasti poezie, je nepostradatelným pokladem pro každého milovníka intenzivního literárního zážitku. Tento unikátní soubor obsahuje 77 básní.
Sbírka lyrické poezie v níž Naďa Fuková s upřímnou lehkostí zachycuje svůj vnitřní svět, v němž se potkávají pocity a zážitky pozitivní s těmi bolestnějšími.
V Reynkově životě, v jeho snech, úvahách, básních i grafikách často sněžilo. Sníh je námětem mnoha jeho děl, jimž dává prostor a jas. K nim patří i básnická sbírka v próze Had na sněhu.
Druhá básnická sbírka českobudějovické básnířky je stejnou událostí jako její debut – přímočará, jasná, srozumitelná poezie, zcela vyzrálý výraz. Jasné pojmenování, smysl pro vážnost, ale i humor a nadsázka.
Opožděná básnická prvotina Aleše Berného nabízí působivé epické pásmo z pražského Podskalí: rozhovor (lhostejno, zda imaginární, či skutečný) s někdejší láskou se v něm mísí s obrazy z dětství i líčením nevratné proměny celé čtvrti.
V textu rozvíjí Luboš Svoboda svůj koncept imaginace digitality. Na základě zážitku z virtuální reality, ale i ze světa, do něhož se vrací a jehož proměny zaznamenává, vzniká svébytný básnický text s podstatným jazykově experimentálním rozměrem, ...
Nehmotná vysněná žena provází básníka v jeho páté sbírce skutečností bytu i kanceláře, ulicemi jeho města, ale zejména představami a vizemi, vládne jeho nocím, je královnou jeho srdce, těla i mysli.
„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková. A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky.
Brice Petit je prožraný červotočem verše. Vidí ho všude a ve všem, od hudební linky řinoucí se z flétny po píchlou duši jízdního kola. Neovládá jiný způsob, jak se potýkat se světem, jehož křivdy a lži vnímá s chorobnou citlivostí.
Osudy některých českých básníků jsou dobrodružnější než leckteré akční filmy. K těm opravdu pozoruhodným patří i životní příběh zapomenutého Jana Tumlíře.
Úsměv a smích rozsvěcují svět. Přesně tak působí ilustrace Adolfa Borna a humor Jiřího Žáčka v knížce Láry fáry, třesky plesky. Děti to mají rády. Básničky jsou veselé i něžné, rozpustilé i poučné a krásně se říkají.
