Biografie jedné z nejslavnějších hereček dvacátého století zachycuje její životní osudy od dětství a hereckých začátků přes období její největší slávy až k rokům, kdy se s ní život zrovna nemazlil.
Čtvrtý svazek ediční řady Česká divadelní fotografie, který představuje tvorbu divadelního fotografa a pedagoga Josefa Ptáčka. Edici vydává Institut umění – Divadelní ústav.
Quentin Tarantino je nejen jedním z nejslavnějších současných filmových tvůrců, ale také jedním z největších filmových expertů. Dlouhá léta v rozhovorech mluvil o tom, že se jednou vrhne na psaní knih o filmech.
Druhý díl příručky pro filmaře-nezvukaře. Kde první díl vysvětluje, jak je třeba při natáčení audiovizuálního díla postupovat, aby bylo možné nějak pracovat se zvukem, tam druhý díl přináší praktické příklady toho, co vše je možné se zvukem dělat.
Představujeme vám komplexního průvodce těmi nejlepšími filmy, které se kdy objevily na stříbrném plátně! Věnuje se historii kinematografie od zlatého věku černobílých filmů v Hollywoodu až po mezinárodní artové filmy a novodobá mistrovská díla.
Obsáhlá kniha pojednává o vedené loutce v českém filmu a televizi. O prostředcích výtvarného divadelního a filmového jazyka v oblasti loutkové inscenace, seriálu, filmu s divadelními loutkami, zejména v Československé televizi, České televizi a Krátk
Cestou těla ke svobodě ducha – i tak by mohl znít knižní podtitul. Jedinečným průvodcem na této cestě je světoznámý japonský tanečník, rebel a duchovní mistr Min Tanaka.
Film je „forma, která myslí,“ poznamenal již režisér Jean-Luc Godard. Skladba obrazů a zvuků
dokáže formulovat určité ideje, ale také reflektovat materiální, formální a narativní prvky, jež
filmové médium utvářejí.
Komediální alegorie z pera vídeňsko-pražského barnabitského kazatele Costanza Arzonniho byla v roce 1660 dvakrát inscenována v Martinickém paláci na Hradčanech před šlechtickým publikem na počest hostitele, ...
Dlouho postrádaná monografie o největším a současně jakoby nejkontroverznějším českém divadelním režisérovi Karlu Hugo Hilarovi (1885–1935) vychází z nejžhavější problematiky jeho šéfování ve Vinohradském divadle a v činohře Národního divadla.
