Druhé vydání knížky nás opět zavede na dalekou cestu do Malého Tibetu. Tam v Himalájích leží pro nás, Středoevropany, docela jiný svět. Ale možná někdy máme až idealistické představy o tom, jak tam žijí mniši i obyčejní lidé. A život se rychle mění.
Rok 1975. Zdrcené matce vytrhávají z rukou její novorozené dítě.
Rok 2010. V parku v irském Dublinu je uprostřed zimy nalezeno tělo staré ženy. Případu se ujímá zkušený inspektor Tom Reynolds.
„Viděl jsem, jak zabili dítě.“ S těmito slovy jednoho dne navštíví utrápený mladý muž soukromého detektiva Cormorana Strika a prosí ho o vyšetření zločinu, jehož byl údajně svědkem v dětství.
Utsjoki, nejzazší kout severního Finska, kraj sobů, Sámů a polární záře. Chudý a zastrčený kout země, kde vládnou rodové klany a kde má zákon jen poradní slovo. Zní poslední věta povědomě? Podobnost se Sicílií není náhodná.
Do knihy s názvem Staré pověsti české (poprvé 1894) shrnul Alois Jirásek své osobité interpretace čtyřiatřiceti národních pověstí a pokusil se tak oživit nejen příběhy z českého dávnověku a z dob křesťanských, ale i pražské pověsti či prastaré věštby
Kazuo Ishiguro noblesně, nevtíravě, a přece nesmlouvavě vykresluje zdánlivě prospěšnou, ba důstojnou uměřenost japonské a britské povahy a zjišťuje, že je jejím nositelům spíše na škodu, protože ve skutečnosti odtažitého člověka i jeho okolí drtí.