Vrány

Máte dobrou náladu? Trvá už to dlouho? Tak se s knihou Vrány vraťte zase pěkně trochu na zem. Život není pohádka. A možná to platí ještě víc, když jste dítě. Volnosti málo, vlastní vůle až moc - a do toho dospělí, kteří vás postrkují jako figurku ve své hře a možná trochu deformují.

Bára má talent. Taky svoji hlavu. Sestru, ale znáte to, už je mezi nimi drobná propast jinakosti. Obě mají mámu a tátu. A ti už to hezké mají (zdá se) za sebou. Direktivní podmračená matka knihovnice (kdyby pracovala v knihkupectví, třeba by měla lepší život), má oči jen pro poddajnou Bářinu sestru, ale pro svou mladší dceru jen věčné sekýrování. A ten nový mladý učitel se jí do výchovy plete až moc. No a táta? Ten by se rád zapojil jen tehdy, když o to (fakt) nikdo nestojí.

Útlá novela Vrány vás vezme na návštěvy do všední rodiny, kde si nikdo nemá co říct, ale přesto tvoří tu tak opěvovanou instituci. MOŽNÁ JSOU TO VAŠI SOUSEDÉ. (To vám teda gratuluji.)

spoiler
(V knize se několikrát objeví slovo pipina. A přitom tou největší je tam ten, kdo má být nežným průvodcem v náročném období dozrávání. )

Tak pak napište, co jste při čtení cítili.

Zaníceně Váš
já

PS: Právě jsem dojedl zbytek dost velké čokolády. Určitě za to může tahle kniha. Tak pozor na to. Mrk.

Útlá novela, které vyčtu jen jedno, že by se dala pojmout obšírněji, aby postavy nebyly od začátku černobílé...ale třeba to byl záměr a výsledný dojem byl opravdu děsivý. Knížka mě dohnala k slzám a doufám,moc si přeji, aby Barunka byla jen fiktivní postavou. Líbilo se mi střídání psaní z pohledu matky a její dcery a pohled na to, že nemůžeme být všichni stejní a jak je někdy těžké si hájit své místo a chtít aspoň trochu pochopení. Zajímavý byl moment, kdy se blýsklo (ale opravdu jen na chviličku) na lepší časy, a to že se do tíživé situace Barunky vložila škola, ale vše vyznělo nakonec úplně jinak. Knížka je dechberoucí a rozhodně není pro slabé povahy.

Novela o tom, kterak nebezpečné může být porovnávání a nerespektování individuality. O tom, jak moc můžete ublížit, když se jimi necháte pohltit. Jak nevinná a křehká může být duše (tím spíše duše dospívajícího dítěte), a jak lehce ji lze rozložit (i když možná ani nechcete). Podceňování, odstrkování, bezdůvodné upřednostňování jiných, nespravedlnost. Bolestný proces, který se protlačí až na dřeň a zůstane ve vás dlouho, možná navždy. A dost blbě se s tím pak žije.
Dvanáctiletá Bára je nadaná malířka a čistá duše, která má svůj svět, nikoho z ničeho neobviňuje, necítí zášť, nic nevrací, vlastně se ani neobhajuje, pouze se potácí v temných hlubinách nechápání a nepochopení, pro dětskou duši o to absolutnějším.
Samotná postava Bářiny sestry není sama o sobě nijak zvlášť zákeřná, ale matčino vnímání a neustálé vyzdvihování způsobí, že tu holku prostě nemáte rádi (protože Katuška). Matka toho má na svědomí vůbec dost a měla by se jít léčit. Otec by si měl najít milenku, nebo by se radši měli úplně rozvést a držet se dál od sebe i od dětí. Zvláště od těch svých.
Všechno by pak dopadlo úplně jinak...

Z knihy mám hodně rozporuplné pocity. Zpracovává vážně téma, člověk tak chtě nechtě cítí jisté napětí a snad i pokoru k hodnocení. Ale..celkové hodnocení knihy se nemůže redukovat jenom na silné téma.
Knížku jsem přečetla během jednoho dne, nejedná se totiž o žádné složité čtení. Styl, jakým je kniha napsána, je velmi jednoduchý, a to nejen v případě vyprávění 12 leté Barbory, ale i u její matky. Mám ale pocit, že vyprávění jen tak klouže po povrchu a více do hloubky se dostává jen díky tomu, že popisuje scény, z kterých musí jít mráz po zádech už z principu každému. Kniha spíše než jako pořádný příběh působí jako sled událostí směřujících k jasnému konci, přičemž postavy stojí jen tak nějak okolo, aby nerušily to zmiňované jasně směrované mrazení.
O to víc mě zaráží tak vysoké hodnocení a zběsilá propagace od všech bookstagramerů, co znám a sleduji. Knihu pošlu i navzdory podařenému přebalu dál a na jiná díla od autorky se asi, alespoň prozatím, chystat nebudu.