Váhání, rozvaha a vážnost jsou v pozorováních Anny Řezníčkové (1996) vždy nablízku. Básnířka se obvykle nespokojí s prvním, druhým ani s třetím pohledem.
Jestli je ještě šance předat někomu planetu k záchraně, než ji se sebou lidstvo zničí, tak současné nejmladší generaci, ke které Olga Wawracz patří. Naděje v ještě jednu možnou cestu. Vše je ještě živé. I dny, kdy nelze vyjít z bytu.
„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková. A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky.
Jiří Imlauf. Radek Lehkoživ. Monika Hojná. Štěpán Málek. Aleš Misař. Jitka Fialová. Rostislav Opršal. Jindřich Tošner. Eva Černošová. Vít Dan Kolinger. Václav Franc. Kateřina a Vladimír Hrdinovi. Erik Decimus. Vítězslava Felcmanová.
