Krásné texty s unikátní poetikou a hlubokým přesahem. To jsou básně – příběhy, básně – obrazy, básně – schody lidského života v zatím jediné básnické sbírce Dalibora Michka, kde každá báseň má své přesné místo.
The poems document a splendid and bitter isolation, and are immersed in the humor, hatreds, and loves of the everyday. Published in Czech in the ill-fated year of 1968, they subsequently fell into neglect.
Autorky Markéta Hlasivcová a Olga Nytrová sdílejí lásku k poezii, úctu ke slovu a jeho očistné síle tolik potřebné v dnešním světě, který je rozkolísaný, plný nejistoty, neustále se mění pravidla, prožíváme epizodičnost, nekonsekventnost.
Co je Traumonium? Snad příloha groteskního snáře? Nebo rukověť užitečných rad a herních plánků, jejichž znalost zažene všechny vaše nejistoty, špatné nálady a traumatická zranění? Odpovědi můžeme s klidem ponechat na čtenáři.
„Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu,“ čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení.
Básnická sbírka Život jako píseň je vnitřním obrazem autorky, která pozvolna a v netradičním stylu odhaluje skryté i viditelné stránky člověka a jeho duše, ale také otevírá otázky života a smrti, lásky, nejistoty, vděčnosti, radosti i smutku.
Básně crov02 jsou anatomií dnešní doby a našich životů. Syrové, nekompromisní, upřímné. Reflexe všedních dnů. Reflexe pocitů mladé ženy, která je každý den konfrontována s očekáváním okolí, s vlastními cíli, s vlastní identitou.
Dobrodružství! Při tom slovu se nám vybaví daleké cesty do cizokrajných končin, Afrika, šelmy. Naopak kdo sedí doma, je pro nás pecivál. Nenechme se ovšem mýlit, i doma lze zažít neskutečná dobrodružství – jenom je třeba umět se dívat.
Na každé dvoustraně knihy je umístěna hádanka na konkrétní povolání a následně další tři hádanky o nástrojích či prostředcích, které jsou k tomuto povolání třeba.
