Sborník textů, který držíte v ruce, zachycuje pomyslný šepot, jenž už několik staletí šveholí mezi východními tradicemi buddhismu a naslouchajícími českými adresáty.
HANNAH ARENDTOVÁ (1906-1975) se ve svém posledním díle, jehož knižní podoba vyšla až z pozůstalosti, věnuje základním, na sebe nepřevoditelným dimenzím lidské mysli či ducha: myšlení, chtění a souzení.
Člověk ví, že musí zemřít, a toto vědomí patří mezi základní charakteristiky lidskosti, náboženství, metafyzika a kultura si však kladou za cíl smrt přemoci.
Svazek III. Philosophica žurnalistica obsahuje veškerou Klímovu filosofickou tvorbu psanou pro dobové zveřejnění (knihy /Svět jako vědomí a nic, Traktáty a diktáty, Vteřina a věčnost/, články, studie, náčrty, rukopisy).
Čím více se v katolické církvi doceňuje význam obdarování, která každý křesťan dostává, tím více je také třeba mluvit o úkolech, které z toho v oblasti pastorace plynou.
Michail Bakunin, ruský filozof, revolucionář a anarchista, představil ve svém nejznámějším
textu nazvaném Bůh a stát výklad společenského vývoje, podle nějž člověk překonává
stadium zvířete a božského otroctví díky své schopnosti vzpoury.
Co je to inteligence? Mohou stroje myslet? Dokáží lidé myslící stroje zkonstruovat? Tyto a podobné otázky si filozofové kladou přinejmenším od počátku novověku, ale ucelenou podobu jim dal až Alan Turing v polovině 20. století.
Studie zkoumá vztah hinduismu, okultismu a theosofie během procesu vytváření nové detradicionalizované formy religiozity v českém i evropském kontextu.
Texty a přednášky z let 1971-1977. K problému psychologické přítomnosti; Myšlení a blud; Fenomenologie sexuality; Co je to normalita?....o těchto a několika dalších problémech psychologie přemýšlí filosof Petr Rezek.
Jiří Vácha ve své jedinečné knize shrnuje nejen současnou vědeckou kritiku darwinismu, ale celý problém rozšiřuje ještě o „vědomí“, jako nejspecifičtější vlastnost živých bytostí.
Cyklus přednášek z letního semestru r. 1931 na universitě ve Freiburku s podtitulem ”Bytnost a skutečnost mohoucnosti”, v nichž autor analyzuje Aristotelovy pojmy dynamis a energeia.
Ústředním tématem Šafaříkových textů je situace člověka a umění ve světě vědy a techniky. Vybrané eseje, přednášky a studie byly napsány v 60. a 70. letech.
