Řeholní život v sázavském klášteře byl obnoven v roce 1622 a opatem byl za dramatických okolností zvolen Siard Falko. Toto období působivě zachytil ve svém textu opat Bohumil Vít Tajovský.
Greenovo „srdce temnoty“ z roku 1961 rozehrává věčná témata svatosti, povolání, lásky, víry a zoufalství s mistrovstvím, pro něž bývá právem nazýván Dostojevským dvacátého století.
Tato část čtyřdílné antologie obsahuje Buddhovy rozpravy, písně z Théragáth, Dhammapadam, několik džátak (to vše z pálijského kánonu Tipitaka) a nekanonické Milindovy otázky.
Kniha mystických příběhů proslulého chasidského cadika. Třebaže v nich najdeme i motivy nežidovské, myšlenkově čerpají především z duchovní tradice chasidismu a patří k nejvýznamnějším prózám pod jejím vlivem napsaných.
Čtivé vyprávění o tom, jak vzdělaný lidumil, zastánce nešťastných obětí, Friedrich Spee SJ, odvážně sdělil těm, kdo sami soudili, že nemoci jsou vlastně na opačné straně tribunálů...
Česko-španělský sborník Golem v náboženství, vědě a umění obsahuje sérii deseti příspěvků renomovaných českých a argentinských autorů, vycházejících ze semináře, který proběhl pod stejným jménem jako součást projektu Golem 2002 – 5763.
Profesor Carlo Ginzburg v této své práci podnikl vzrušující cestu v čase, aby vyhledal kořeny lidské povahy, chování a myšlení, spojených s čarodějnickými představami a s vírou v reálnou existenci čarodějnického sabatu.
Autor se v knize snaží interpretovat symbolické úkazy v Písmu svatém a přijatelně je vyložit člověku dnešní doby. (znamení a astrální motivy v Písmu svatém)
V českém překladu předního českého indologa Dr. Dušana Zbavitele se po dlouhých padesáti letech od prvního vydání objevila kniha, která se během půlstoletí stala vůbec nejčtenější knihou o indické duchovní kultuře.
