Práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů
lidí
Historiografie a sociologie jsou od 19. století dvě navzájem prorostlé disciplíny. Vzájemné ovlivňování, v němž hrálo dějepisectví původně prim, ale v posledních desetiletích ustalo. Sociologie se osamostatnila.
Učebnice představuje originální přístup k veřejněpolitickému i obecně společenskovědnímu výzkumu. Nesoustředí se na celý výzkumný proces, ale jako jeden z klíčů k uchopení výzkumného problému prezentuje data.
Autor, významný britský sociolog, vstoupil touto knihou výrazně do soudobé diskuse o povaze doby, v níž žijeme. Srozumitelně analyzuje reálné problémy, s nimiž se setkáváme v běžném životě a v politickém a veřejném diskursu.
Publikace shrnuje hlavní principy a modely komunitní práce, sleduje vývoj komunitní práce od konce 19. století, specifika v Českých zemích a zmiňuje etapy komunitní práce ve 20. století.
Publikace uceleně popisuje problematiku kvality v sociální práci a seznamuje čtenáře s možnými příležitostmi a riziky, které politika kvality v organizacích sociální práce přináší.
Kniha se zabývá modelem společnosti založeném na společenském vlastnictví výrobních prostředků, jenž spojuje systém sofistikované koordinace ekonomických aktivit s přímou demokracií inspirovanou antickým Řeckem.
