V Reynkově životě, v jeho snech, úvahách, básních i grafikách často sněžilo. Sníh je námětem mnoha jeho děl, jimž dává prostor a jas. K nim patří i básnická sbírka v próze Had na sněhu.
Osudy některých českých básníků jsou dobrodružnější než leckteré akční filmy. K těm opravdu pozoruhodným patří i životní příběh zapomenutého Jana Tumlíře.
Úsměv a smích rozsvěcují svět. Přesně tak působí ilustrace Adolfa Borna a humor Jiřího Žáčka v knížce Láry fáry, třesky plesky. Děti to mají rády. Básničky jsou veselé i něžné, rozpustilé i poučné a krásně se říkají.
Sloník Naučný a Zelené Prasátko vedou rádoby učené diskuze na nejrůznější témata. Krátí si tak čas v dlouhém čekání na Otíka, nežli jim dojde, že jejich Otík je poškolák...Text pohádky pro malé i velké kongeniálně ilustroval Petr Nikl.
Pátou básnickou sbírkou Rty a zuby se uzavírá Reynkovo první tvůrčí období, pro něž je charakteristický intenzivní prožitek smutku a zániku a silná expresivita výrazu.
První souborné vydání tří tematicky souvisejících básnických sbírek, vytvořených autorem v letech 2001 až 2011. Původně samostatně vydané, ale úzce propojené (a dnes již beznadějně nedostupné) knihy jsou zasazeny do českých Sudet.
