Román Když jsme byli sirotci patří k vrcholným dílům britského nositele Nobelovy ceny za literaturu Kazua Ishigura. Autor zde zkoumá nejistý vztah člověka k prožité skutečnosti a jeho věčnou náchylnost k sebeklamu.
Srdce Marie České, dcery knížete Soběslava I., patří markraběti Heřmanovi, je však nucena provdat se za o dost staršího Leopolda Babenberského. Marie netuší, že se Heřman se kvůli ní chystá požádat o rozluku svého manželství.
Píšou se 60. léta minulého století. Amerika a Rusko závodí o to,
kdo dobude vesmír. Dvanáctiletá Ruth je sirotek a žije u své
příšerné tety na odlehlé farmě.
Petr Iljič Něstěrenko udržuje se smrtí důvěrný, každodenní vztah. Jako první ředitel moskevského krematoria, vybudovaného v roce 1927, pracoval na dvě směny – přes den probíhala kremace běžných sovětských občanů...
Knihu otevírá nejznámější a médii nejsledovanější kauza – příběh tzv. spartakiádního vraha Straky. Co asi prožívá oběť, trýzněná a vražděná mladistvým deviantem? Co přiměje člověka k tomu, aby vraždil? Jak se chová před tím, při tom, po tom?
Blíží se Vánoce a na městečko Lost Creek se snášejí sněhové vločky. V autosedačce potichu pláče tříletý chlapeček. Jeho matka, studená jako led, leží zhroucená na volantu.
Muž přijíždí do Brna za svou sestrou, která čelí jakýmsi obtížím s chybějící školkou pro své dítě. Stárnoucí strýc bydlí v plesnivé garáži a každý den zápolí při marné snaze překročit cestu k zastávce tramvaje. Stačilo by zde namalovat přechod.