Naše matka

Naše matka je opět velmi syrovým a drsným vyprávěním, které však i tentokrát přinese místy hezké chvilky. Příběh ale celkově není o nic přívětivější než první díl, místy je i trochu víc depresivní, protože se Jana a její bratr vyrovnávají nejen se smrtí své matky, ale také s jejím odkazem.
Příběh se odehrává nedlouho po událostech předchozího dílu a řekla bych, že je ještě srdceryvnější. I tentokrát jsou tu v popředí závažná témata jako závislosti, domácí násilí, ale zcela v popředí je tu sektářství a pozice žen v tomto společenství.
Sama si nejsem jistá, co mě „drtilo“ při čtení víc – jestli póza sekty, to jak vše její členové přijímají, nebo vztahy v rodině Kippo a odkaz matky, jejíž život se obrátil vzhůru nohama už v mládí.
Tahle série nebude pro každého, protože vyprávění je místy opravdu drsné a ještě to umocňuje syrový styl psaní, kdy si autorka občas vystačí i s holou větou. Záměrně chybějící gramatická pravidla (není zde použita vůbec interpunkce, velká písmena se objevují pouze na začátku nové věty atd.) mě už tentokrát nerozhodila, a i když by se teď mohlo zdát, že vám tohle čtení nechci doporučit, opak je pravdou. Je to smutný příběh, ve kterém je prostě málo lásky a přívětivosti, ale rozhodně si zaslouží pozornost.
Já osobně jsem se od knihy nedokázala „odlepit“, dokud jsem ji nepřečetla – ano, občas mi z toho nebylo úplně dobře, ale autorka prostě umí zaujmout. A jsem opravdu velmi zvědavá na finální díl...