Čtivě napsaná kniha historika Pavla Kosatíka je věnována kolektivním českým snům 19. a 20. století, které vypovídaly zejména o falešných představách, touhách a iluzích, které Češi měli o sobě samých.
Čtivá a působivá kniha o brutálně potlačeném maďarském povstání začíná rokem 1944 a podrobnou historii dvanácti revolučních dnů z října a listopadu 1956, v nichž spočívá těžiště knihy, dovádí až k dnešní době.
Dějiny rozkoše jsou dějinami slasti, individuální, mnohdy nesdělitelné, nepopsatelné, skryté, jindy
naopak tabuizované. Dějiny orgasmu jsou ale zároveň kulturním fenoménem, který podléhá
kolektivní zkušenosti, jež se během staletí proměňuje.
Na přesvědčení, že člověk je od přirozenosti sobecký a nedůvěryhodný, se vzácně shodnou všichni, zastánci levice i pravice, psychologové i ekonomové, myslitelé dnešní i ti dávno
mrtví.
Josef Mengele byl přeživším symbolem Hitlerova konečného řešení, ztělesněním jeho hrůz chladný, odosobněný a vždy dokonale připravený na vleklé smrtící obřady, ďábelské selekce, kterých se mladý doktor SS pravidelně účastnil.
Kniha vychází z autorova dlouhodobého a komparativně pojatého výzkumu kolaborace v době druhé světové války. Prostřednictvím českého příkladu se zamýšlí nad podobou a způsobem kolaborace českých politických a hospodářských elit.
Monografie se věnuje církevním dějinám první československé republiky v dvacetiletí od vzniku státu v roce 1918 do tragických událostí Mnichova v září 1938.