Kniha nabízí pohled do historického pozadí formulování koncepce informační gramotnosti jako určitého nástroje pro úspěšnou adaptaci na informační společnost.
Kniha německého medievisty Eduarda Mühleho představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Slovanů v dlouhé časové perspektivě od 6. do 15. století.
Průmysloví dělníci sice patřili v rámci diktatury k privilegovaným a loajálním částem společnosti, přesto paradoxně byli zdaleka nejčastěji protestující společenskou skupinou. Mohli si totiž na rozdíl od jiných dovolit razantně prosazovat své zájmy.
Inspirace antickou filosofií, zvláště sókratovsko-platónským momentem, se v díle Jana Patočky promítla do klíčového motivu „péče o duši“, který v různé podobě určoval jeho filosofii dějin od 30. do 70. let.
Deníky mladých Šternberků z kavalírské cesty, podniknuté počátkem 60. let 17. století, představují unikát mezi podobnými prameny k dějinám cestování v období baroka, už proto že jsou z většiny psány dobovou, navíc živou a barvitou češtinou.
Tesařova studie Mnichovský komplex, pocházející z roku 1989 a určená původně pouze pro okruh přátel, nastavuje zrcadlo především stereotypům a hluboce zakořeněným mýtům v české národní sebereflexi.
My, přeživší dívky z pokoje 28, jsme se po válce rozprchly do celého světa a jen hrstka z nás udržovala vzájemný kontakt také po skončení holocaustu. O většině jsme ani netušily, kde bydlí.
Demografie, zemědělství, energie a hospodářství – to jsou čtyři „velké civilizační přechody“, jež zcela proměnily náš způsob života. Ačkoli jimi mnoho společností prošlo, na Zemi stále žijí stovky milionů lidí, kteří jsou tímto vývojem nedotčeni.
František Šmahel se začal systematicky věnovat dějinám Tábora na konci 70. let 20. století. Jeho původně zamýšlená revize dosavadních poznatků vyústila ve zcela nový, systematický průzkum dějin husitského Tábora.