Sociologická expedice do nitra vlastní země. Události posledních měsíců mohly v mnoha lidech zesílit pocit, že realita předstihuje možnosti fikce. Podobné pocity však nemusí být dezorientující ani nejsou důvodem k rezignaci.
Co zůstane, když se život ztiší a všechno nepodstatné odpluje? Reportérka a dokumentaristka Lea Surovcová naslouchá lidem, kteří se ocitli v náročné a pro některé závěrečné etapě.
Marx a Engels měli pravdu, když v Komunistickém manifestu konstatovali, že volné trhy během krátké doby vytvořily vetší prosperitu a více technologických inovací než všechny předchozí generace dohromady.
Fotografie, které neustále pořizujeme a sdílíme, utvářejí naše sociální vazby, reflektují a proměňují společenské hierarchie i to, kým jsme, jak sami sebe vnímáme, po čem toužíme a na co chceme vzpomínat.
Publikace vychází z tříletého výzkumu provedeného u subpopulace pražských bezdomovců středního věku. Studie obsahově navazuje na předchozí čtenářsky úspěšnou monografii Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí.
Práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů
lidí
Kniha Ulricha Becka Riziková společnost patří k nejvýznamnějším knihám, které byly v posledních pětadvaceti letech na toto téma napsány. Ovlivnila nejen řadu dalších myslitelů, ale celý způsob uvažování o tomto problému.
Historiografie a sociologie jsou od 19. století dvě navzájem prorostlé disciplíny. Vzájemné ovlivňování, v němž hrálo dějepisectví původně prim, ale v posledních desetiletích ustalo. Sociologie se osamostatnila.
