První monografie českého sklářského sochaře Martina Janeckého (1980) pojímá a do globálního kontextu zasazuje jeho tvorbu vzniklou po roce 2010. Prezentuje jej jako autora soustředěného
na výsostné téma portrétu.
Podrobný katalog představuje výběr vzácných kabinetů ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze a Národního památkového ústavu, ale i z oblastních a soukromých sbírek.
Knížka je hledáním východiska pro nové pojetí výuky knižní vazby. Toto pojetí je zaměřeno na výuku konstrukce knižní vazby jako na výuku estetického prvku uměleckořemeslného objektu.