Dvě legendární a těžce dostupné sbírky ze šedesátých let dvacátého století, Utopír a Krysí hnízdo, potkávají v jednom svazku Trhlinu, ale také – a především – útlé Prosvítání, sbírku nových básní.
Básnický debut. Tahle poezie nehladí, zadírá se pod kůži, uhaduje hranice vzájemnosti, větří vůně zmizelého, přistřihuje andělům křídla, pěstuje květiny strachu a vytrhává je i s kořeny. Kámen ke kameni / tělo k tělu / A žádné pojivo.
Básnická prvotina Tomáše Klášterského. Autor publikoval v Revue Weles, více než tištěnou formou však svoji tvorbu doposud prezentuje na četných autorských čteních.
První část Poundovy životní básnické skladby Cantos, jejíchž sto sedmnáct zpěvů psal přes padesát let. V Cantos chtěl Pound po Homérovi, Vergiliovi a Dantovi vypsat sumu našeho věku, tradice a přítomnosti.
Výbor básní Ingrid Hanušové z let 1985 až 2005 je doplněný sadou sedmnácti vložených listů ilustrací s použitím obrazů autorky z jejího posledního období.
Rozsáhlý výbor z díla jednoho z nejlepších japonských básníků, "božího člověka" Kobajašiho Issy (1763-1827). Jeho haiku, zaměřená převážně na přírodní motivy, jsou považována za "momentky absolutní komunikace". Dvojjazyčné vydání.
Výbor z veršů Jana Skácela ukazuje básníka z intimnější strany. Opírá se o skácelovské jistoty Moravy, Slovácka a zjasněného pohledu na svět, i když tóny "smuténky" v něm pozorný čtenář také nejde.
V této sbírce se prolínají události roku 2025 – a to jak osobní a intimní, tak i málo známé případy odsouzení a trestání občanských postojů lidí v Rusku. Sbírka tak zachycuje na různých úrovních vnitřní potřebu svobody, potřebu svobodné vůle.
Barbora Müllerová ve své básnické sbírce s fotografiemi Nory Třískové mapuje nemísta na okraji pozornosti – městskou divočinu, vágní terény, rumiště a křoví podél cest.
Básnické svědectví o jedné z nejtemnějších kapitol evropských dějin. Autorka dává hlas obětem masakru v Babím Jaru, konkrétním lidem, jejichž příběhy se skládají do naléhavého chóru paměti.
Švýcarský básník, umělecký kritik a esejista Eugen Gomringer (1925–2025) patří k nejvlivnějším osobnostem poválečné nekonvenční či „experimentální“ básnické tvorby; je považován za evropského zakladatele konkrétní poesie.
