Kniha obsahuje všech pět básnických sbírek, které Březina, náš nejvýznamnější symbolista, uznal za své dílo, což jsou Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámů a Ruce.
Básnická sbírka, ve které autor předkládá ucelený epos o planetární geologii, prehistorii a mytologii, inspirovaný východoasijskou krajinomalbou, japonským divadlem nó, zenovou praxí, indiánskými příběhy, či západní poetickou tradicí.
Rozsáhlý výbor z díla jednoho z nejlepších japonských básníků, "božího člověka" Kobajašiho Issy (1763-1827). Jeho haiku, zaměřená převážně na přírodní motivy, jsou považována za "momentky absolutní komunikace". Dvojjazyčné vydání.
Výbor z veršů Jana Skácela ukazuje básníka z intimnější strany. Opírá se o skácelovské jistoty Moravy, Slovácka a zjasněného pohledu na svět, i když tóny "smuténky" v něm pozorný čtenář také nejde.
V této sbírce se prolínají události roku 2025 – a to jak osobní a intimní, tak i málo známé případy odsouzení a trestání občanských postojů lidí v Rusku. Sbírka tak zachycuje na různých úrovních vnitřní potřebu svobody, potřebu svobodné vůle.
Barbora Müllerová ve své básnické sbírce s fotografiemi Nory Třískové mapuje nemísta na okraji pozornosti – městskou divočinu, vágní terény, rumiště a křoví podél cest.
Poetika autora, píšícího poezii už od konce šedesátých let, se za ta léta výrazně proměnila. Jeho nejnovější sbírka přináší zjednodušení výrazu, rytmu, metaforiky a dalších básnických prostředků.
Alžběta Johanka Petrová ve své nové knize zjevně krouží kolem tématu smrti. Nablízku smrti jako by se však v básních zpřítomnila hlavně síla života, v nitkách vztahů, v bezmoci, ve strachu o vlastní děti, v odvaze opouštět – pro nové oči, ...
V pořadí čtvrtá sbírka Tomáše Přidala otevírá oněmi „Klíči k vědění“ rozsáhlejší prostory básnické
obrazotvornosti a snově fantaskní imaginace autora. Převažují básně epické, žánrově rozmanité,
rozsahem spíše delší básnické skladby.
Třetí básnická sbírka Komu patří déšť ostravského básníka Jiřího Horta (*1950) propojuje haiku, senrjú i krátké básně do citlivého celku o paměti, krajině, rodině a lidské zranitelnosti.
Každé blues je dobré, když je dostatečně blues. Cesta dolů k řece plné modré vody není jenom čirý smutek, zklamání a rezignace. Blues je nekonečno poezie. Nekonečno životů, nekonečno nálad, nekonečno výhledů za utajený obzor.
