Je možné si i v době, kdy podstatná část našich existencí probíhá digitálně, udržovat vroucí pouto s mimolidským? A můžeme o toto pouto vůbec někdy přijít? Sbírka básní.
Přemalovat pot je básnickým ekvivalentem Hazkarat nešamot, je překotným lavinovitým Jizkorem, úsilím o vyrovnání se s prostou pravdou, že již nelze nic ve vzájemném vztahu se zemřelým otcem ovlivnit, že lze změnit jen sebe sama.
Karla Erbová vydala 40 básnických sbírek, nemalou část z nich tvoří zamýšlení nad osudy osobností, které ji zaujaly, např. van Gogh, Dante, Fermi, Chopin a Sandová, Němcová, A. Schweitzer a další.
Soudě dle čtenářské obliby a krásy, kterou do nich tvůrce zasadil, jsou sonety Miloně Čepelky trvalky. V původních vydáních rozkvétaly bez ohledu na roční dobu, povětrnostní podmínky a svět za plotem libosadu.
Dnes již klasické a v mnoha případech zlidovělé verše napsané v 80. letech ve věznicích v Litoměřicích, Ostrově a Valdicích propašoval z valdického vězení na motacích Jiří Gruntorád.
Snad nejznámější česká sbírka balad 19. století je natolik nadčasová, že oslovuje čtenáře již neuvěřitelných 150 let. Verše plné tajemna, mystiky a poučení jdou až do hloubky české duše.
Třetí básnická sbírka Adama Borziče Orfické linie přináší třináct převážně rozsáhlejších skladeb (např. „Orfické gesto: esej“, „In illo tempore“, „Fénixova pošetilost“). Razantní imaginací i některými motivy (prolínání osobní a společenské, erotické
Básnický debut. Tahle poezie nehladí, zadírá se pod kůži, uhaduje hranice vzájemnosti, větří vůně zmizelého, přistřihuje andělům křídla, pěstuje květiny strachu a vytrhává je i s kořeny. Kámen ke kameni / tělo k tělu / A žádné pojivo.
Básnická prvotina Tomáše Klášterského. Autor publikoval v Revue Weles, více než tištěnou formou však svoji tvorbu doposud prezentuje na četných autorských čteních.
