V dějinách teologie byla role Ducha svatého po dlouhá staletí opomíjena. Teprve v posledních desetiletích se znovu objevuje jako ten, kdo tvoří radost, inspiruje překvapení a rozdává dary, které léčí srdce.
Možná máš někdy (anebo dokonce často) pocit, že nemáš život ve svých rukách. Musíš to či ono, cítíš se vláčena okolnostmi, povinnostmi, tím, co nikdo za tebe neudělá, nebo dokonce i tím, co někdo neudělá, a proto to děláš ty.
Na stránkách Příbuzenství v antropologické perspektivě se Ladislavu Holému podařilo stručně, jasně a zároveň atraktivně shrnout antropologický diskurz studia příbuzenství a představit jej jako jednu z klasických oblastí antropologie.
Co je to rytmus? Jak rytmus zakoušíme a jak rytmicky žijeme? V jakém smyslu je skutečnost utvářená rytmicky? Jak lze rytmus definovat nejen jako princip organizace času, ale také prostoru? Čím se zabývá rytmická analýza?
Navracení data odkazuje k tomu, co je jen jedenkrát, co se neopakuje: uchovává je jako tajemství, které je na příchodu. Je-li tomu tak, pak má-li být možné o jedinečném svědčit, je třeba právě tak jedinečná poetika.
Sbírka intimně laděných dopisů přibližuje všednodenní život dvou lidí, které svedla dohromady Moničina pouť ke hrobu svatého Petra. Korespondence zároveň otevírá čtenáři možnost nahlédnout do Boublíkova ryzího teologického díla.
Druhý díl vybraných spisů katolického teologa a biskupa skryté církve Jana Konzala (1935–2021) obsahuje jeho převážně dosud knižně nepublikované texty.
Raný spis bývá charakterizován jako zárodečný odkaz na později diferencovaně rozvíjenou filosofii Já a Ty, kvůli stylu a celkovému vyznění je však vnímán spíše jako určitá ozvěna Hölderlinova Hyperiona a Nietzscheho Zarathustry.
