Edice Disk - velká řada

Jitka Goriaux Pelechová představuje ve své monografii předního německého divadelního režiséra Thomase Ostermeiera.

Monografie věnovaná období, ve kterém stál v čele poválečných Městských divadel ředitel Ota Ornest, představuje čtenáři příběhy umělců, kteří tvořili v době let padesátých a „zlatých let šedesátých“.

Knihu O hercích a herectví píše zkušený divadelník. Spoluzakladatel a první umělecký šéf Činoherního klubu v jeho slavné éře 60. let, autor jedné z nejhranějších českých komedií Tři v tom, dramaturg, režisér a divadelní pedagog.

Kniha předkládá čtenáři obraz herectví dvou členů Činoherního klubu v nejslavnější éře tohoto divadla v letech 1965–72: Jiřího Hálka a Jiřiny Třebické.

Monografie věnovaná ibero-africkým a indiánským kultům a slavnostem a doplněná rozsáhlou obrazovou dokumentací nabízí srovnání původních scénických tradic tří kontinentů, které se po objevu Nového světa setkaly v prostoru Jižní Ameriky.

Tato monografie zachycuje tradici českého komediantství od konce 18. století až po druhou světovou válku, takže se v ní setkávají první komici ještě z doby Vlastenského divadla či Josefa Kajetána Tyla s hvězdami českého meziválečného filmu.

Jak se vvyvíjela poválečná podoba českého zábavněhudebního divadla? Všechno začíná v okamžiku, kdy výnosy ministra Zdeňka Nejedlého zbavily toto divadlo jednoho z jeho základních atributů – soukromopodnikatelského systému provozování.

Monografie věnovaná českému herectví se věnuje nejen obecnějším otázkám spojeným s tímto uměním.

Kniha přední odbornice a známé pedagožky se zabývá problémy pohádkové dramatiky pro děti, konkrétně her, které vznikly od poslední čtvrtiny 19. století až do konce 80. let století 20.

Autor – královéhradecký patriot – věnoval svou knihu nejen výstižnému zmapování dlouhé divadelní tradice města, sahající až do středověku, ale zejména současnosti.

Jako dlouholetého divadelního praktika a teoretika ho zajímá, jaký vliv mají tyto tendence na oblast divadla a herectví zvlášť i jak se projevují v příbuzných uměních.

Tahle kniha by se také mohla jmenovat J?hočeské divadlo můj osud. Autor v něm působí už více než třicet let a za tu dobu vystřídal nejen na jevišti řadu rolí: herec, režisér, umělecký šéf, ředitel…

Jmenovaní divadelníci se zajímají o samostatnou povahu herecké inspirace a způsoby, jakými lze dosáhnout přirozeného a spontánního jednání v umělých okolnostech jeviště.

Autor úspěšné Scénologie krajiny chce tentokrát porozumět tomu, čemu se říká předvádět se, hrát to na někoho, předstírat, klamat, čemu se říká životní divadýlka, čemu se říká udělat někomu scénu atd.

Co je činohra? Jak souvisí tento pojem s institucí zvanou Národní divadlo? Tyto otázky si klade přední český divadelník - praktický dramaturg, historik, teoretik, kritik a pedagog - v jednotlivých studiích.

Kniha představuje drama jako scénický projekt.

Přehledný exkurz do proměn scénického a vizuálního umění od 'klasických' představení postmoderních režisérů k performerům zaměřených na experimenty, od performance a performančních umění k instalaci a odtud až k novým médiím.

České drama očima mladých divadelníků.

Zkušenosti z divadelní praxe konfrontuje švýcarský teatrolog profesor Andreas Kotte s impulzy ze seminářů, které vede na bernské univerzitě, a vzniká jeden z možných, jak sám zdůrazňuje, úvodů do problémů historie a teorie divadla.

Dlouho očekávaný překlad populární příručky, která se dočkala opakovaného vydání v řadě zemí Evropy, spojuje prostřednictvím konkrétních příkladů teorii obecného managementu s uměleckou praxí.