Matka byla v životě spisovatele a filozofa Rolanda Barthese tou nejdůležitější postavou. Den po její smrti, 25. října 1977, si začal vést Deník smutku.
Desátý okres je místo, jež se pro autora stalo vnitřním prožitkem, v němž se odrážel celý jeho přístup ke světu – a hlavně jeho osobní vidění věcí. V tom smyslu je kniha rovněž básní v próze a trochu i malým filosofickým traktátem.
V souboru drobných, jemně ironických esejů zkoumá Viktor Šlajchrt pokrmy i nápoje zejména z hlediska kulturní historie, ale všímá si i jejich současných mediálních obrazů. Ochutnávání se v jeho pojetí stává básnickou a filosofickou zkušeností.
Zrcadlo moře patří k prvním knihám autobiografických vzpomínek, které sám Joseph Conrad nazýval „intimními zjeveními“. Vyznává se zde ze svého vztahu k mořím a oceánům a odkrývá svou velkou vášeň ke všemu, co s modrými hlubinami souvisí.
Josef Kroutvor ve své knize představuje Bohumila Hrabala nejen jako literáta a osobnost, kolem níž se v Libni soustředil okruh alternativních umělců, básníků a výtvarníků, ale snaží se ho čtenáři přiblížit i jako citlivého a placháho člověka.
Studie o současné české dramatické tvorbě si všímá nové tvorby autorů, kteří byli za minulého režimu umlčeni i těch, kteří jím byli s jistým omezením trpěni. Připomíná tvorbu autorů malých divadel a divadelníků, kteří se etablovali po změně režimu.
Soubor šesti rozsáhlých textů prvořadého českého esejisty Josefa Kroutvora je věnován vztahu člověka, krajiny a písemnictví, potažmo výtvarného umění, a to od počátku 19. století do současnosti.
Dvanáct studií v knize výtvarného a literárního kritika Radima Kopáče (1976) má jako svorník titulní okraj, kulturní periferii, čili tu oblast, která je vesměs jak mimo zdejší umělecký, potažmo literární kánon, tak mimo zájem médií.
Texty, které Jiří Pechar připravil pro knižní vydání pod názvem Člověk a pravda, jsou eseje pohybující se na pomezí literární vědy a filosofických úvah.
Text před mnoha lety jistě vznikl v určitém dobovém kontextu, i dnes ale působí neuvěřitelně živě. Je čtivý a imaginativně inspirativní. Můžeme jej vnímat jako určitou poetickou esej, v níž autor zkoumá hranice vlastního psaní a literatury vůbec.
Eseje Romana Erbena (1940) jsou nabité postřehy z historie, dějin umění či sociální antropologie, autor dovede odkázat ke zvyklostem a způsobům různých kultur, přičemž s radostí nezaváhá ani před všelijakými kuriozitami.
Eseje Jana Suka vyzařují vašnivé zaujetí pro operu, lásku k hudbě, zvídavost a míru empatie, kterou najdeme v české literatuře s hudební tématikou jen zřídkakdy.
Stále aktuální nadčasová kousavá satira nevzdělanosti a bláhového optimismu. Próza, ve které autor kritizuje filozofii nekritického optimistického chování.
Knihu Janouškových textů Time-out tvoří jak obecné úvahy nad postavením a funkcí literatury v soudobé společnosti, tak i zamyšlení nad literální kritikou jako takovou.
