Kolektivní monografie autorů z Filozofické fakulty UK pojednává o Wagnerově nechvalně proslulém spisu Židovství v hudbě a obecněji o sociálně-politických aspektech provozování Wagnerových oper.
David Oppenheim (1664–1736), vrchní pražský rabín na počátku 18. století, vybudoval jedinečnou sbírku židovských knih a rukopisů, které se všechny dochovaly a jsou uloženy v Bodleian Library v Oxfordu.
Pinkasim, tedy knihy, které vedly samosprávné orgány raně novověkých židovských obcí, jsou prvotním pramenem pro poznání fungování obecní samosprávy v oblastech kultu, školství, soudnictví, hospodářství i regulace obecného soužití.
Publikace uvádí do českého prostředí téma starších hebrejských vyprávění. V jádru knihy stojí překlad jedné ze sbírek hebrejských příběhů, dochované v tzv. Jeruzalémském rukopisu z první poloviny 16. století.
Revoluční text jak svým obsahem, tak i formálním zpracováním. V rámci židovské literatury totiž představuje nový typ textu, který nepracuje s asociativním výkladem právních a náboženských otázek tolik typickým pro Talmud.
Monografie je věnována významnému židovskému teologovi, spjatému svým životem a působením s Prahou, u něhož legenda o stvoření golema v obecném povědomí zcela překryla jeho význam pro židovské, ale také obecněji evropské dějiny náboženského myšlení.
Jehuda Leva ben Besalel, pražský Maharal (asi 1525–1609),
je v obecném povědomí znám jako tvůrce golema.
Legendy jsou ovšem odrazem jeho významu jako náboženského
filozofa.
Jedná se o první zpřístupnění archiválie takového typu v češtině, které je tím významnější, že čtenáře zavádí do období pro židovské obyvatelstvo přelomového.
Monografie představuje jednu z nejzajímavějších osobností rudolfínské Prahy, Davida ben Šlomo Ganse (1541 Lippstadt, Vestfálsko – 1613 Praha), který náležel k okruhu učenců pražského Židovského Města.
Autor, který nechtěl své čtenáře jen poučit, ale také pobavit, zaujme svižným a poutavým stylem a občas i téměř senzačním obsahem. Ratolest Davidova nebyla v úplnosti dosud nikdy přeložena.
Autor nabízí nový pohled na nejkontroverznější a nejzáhadnější práci Sigmunda Freuda, jedinou z jeho knih s židovskou tematikou: Muž Mojžíš a monoteistické náboženství.
Kniha se soustřeďuje na středověkou židovskou apologetiku s islámem, a to zejména na dílo dvou jejích čelných představitelů: barcelonského rabína Šelomo ibn Adreta (cca 1235 – 1310) a rabína Šimona ben Cemach Durana (1361–1444).
Komentovaná kniha překladů obou Langerových básnických knih, Pijutim ve-širej jedidot (Básně a písně přátelství) a Meat cori (Trocha balzámu). Básně vycházejí oboujazyčně, hebrejsky i česky.
Rozsáhlá monografie představuje tři stěžejní témata myšlenkového odkazu Moše ben Majmona (lat. Maimonides, 1138–1204): řecko-arabskou filozofii, náboženské právo judaismu a hippokratovsko-galénovskou medicínu.
Canaanite glosses, i.e. medieval Slavic, especially Czech glosses, recorded in Hebrew script, have aroused the interest of researchers since the first half of the19th century.
Český překlad rukopisu, který byl poměrně nedávno objeven izraelským badatelem Avrahamem Davidem a v roce 1993 vydán v hebrejštině a anglickém překladu.
Monografie rabiho Šelomo Jicchakiho, zvaného Raši, nabízí poprvé v českém jazyce pohled do života židovské společnosti severní Francie a Porýní v období vrcholného středověku.
Historická studie představuje jedinečný materiál k dějinám středověkých židovských komunit na Moravě, neboť se zakládá na hebrejských pramenech – materiálu
neznámém většině českých medievalistů.