Román vypráví příběh osiřelých dětí evakuovaných z ruského Volha-Uralu během hladomoru na počátku 20. let, známého také jako hladomorPovolží. Příběh nám tak připomíná bolestivou minulost ruské země.
Na ostrově uprostřed řeky, kam nikdy nikdo nechodí, žijí v primitivních podmínkách tři opuštění chlapci – Petru, Magare a Cheta. Každý den vyplouvají na loďce „pracovat“ na druhý břeh, do velkého města.
Uznávaná rakouská autorka Monika Helferová se v románovém zpracování vrací k vlastním kořenům a zkoumá detaily zásadních událostí, jež předcházely narození její matky, „spratka“.
„Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře,“ zahajuje své vyprávění Selmina desetiletá vnučka Luisa. Selmě se dosud zdálo o africké antilopě třikrát a pokaždé potom někdo z vesnice zemřel.