Edice Europa /Academia/

Brochova Teorie masového šílenství je souborem jeho prací z let 1939 až 1946, které chtěl vydat v americkém exilu, kam díky Jamesi Joycovi uprchl před Hitlerem, roku 1951, překazila mu to však smrt.

Harmonia caelestis, to jsou dvě dějové linie: úvodní pestrá mozaika otců a tatínků a něco jako rodinná historie, jejíž hlavní postavou je rovněž otec.

"Zpěvy Maldororovy skvějí se nesrovnatelným leskem; jsou vyjádřením celkového zjevení, jež jako by přesahovalo lidské možnosti. Jedním rázem je tu sublimován celý moderní život v tom, co je v něm specifického..."

Náměsíčníci je románová trilogie rakouského spisovatele Hermanna Brocha (1889-1951) sepsaná v letech 1930-1932. Kniha patří mezi přední díla moderní evropské prózy a představuje první stavební kámen Brochova filozofického pojímání rozpadu hodnot.

Kniha představuje Rortyho nejpropracovanější podání jeho radikální a provokativní kritiky západní filozofické tradice.

V roce 1773 vydal Christoph T. Delius, profesor Báňské akademie v Bánské Štiavnici, první vysokoškolskou učebnici hornictví "Anleitung zu der Bergbaukunst, neboli Úvod do hornictví".

Autor se ve svém rozsáhlém eseji, který byl napsán v roce 1939, ale vydán mohl být až po válce, zabývá kritikou moderního fetišismu techniky. V tomto již klasickém díle kritiky kultury předjímá moderní debatu o ekologii a udržitelnosti.

Slavný básník v postavě bájného Aenea ztělesnil římský ideál osobní dokonalosti a epos líčící jeho dramatické osudy představuje základní mýtus o vzniku římského národa a říše.

Rozsáhlé paměti francouzského spisovatele a politika. Mají značný význam historický, neboť autor byl přímým účastníkem politického i vojenského dění své doby.

Teprve v relativně nedávné době "znovuobjevený" francouzský spisovatel, ale též cestovatel, kolonialista a obchodník, je autorem pozoruhodného cestopisu, údajné kompilace tří deníků, které si psal během obchodní cesty do Indie a východní Asie.

Simmel detailně analyzuje podstatu peněz jako prostředku, který poskytuje individuální svobodu a nezávislost, ale zároveň své uživatele odcizuje přímým vazbám materiálním, duchovním i mezilidským.

O jistotě je Wittgensteinova posmrtně vydaná kniha, která vznikla z nedokončených zápisků, jejichž poslední řádky autor napsal dva dny před svým skonem. Vede v ní diskurs o důkazu existence vnějšího světa.

Kniha obsahuje dva rané Komenského spisy s pansofickým zaměřením.

Sbírka dvaceti šesti povídek je silně ovlivněna Dekameronem a vznikla ve 14. století. Třicet postav se potkává cestou do Canterbury a postupně si vypráví příběhy, aby jim cesta rychleji utekla.

Kniha je tedy nejenom skvělým líčením zrání mladého hrdiny s autobiografickými rysy, ale poskytuje i zajímavý pohled na literární zrání autorovo.

Mladohegelovec Max Stirner, nesmiřitelný kritik tehdejší filozofie, náboženství, kultury i společenského uspořádání , je pokládán za představitele a průkopníka filozofických předpokladů a zdrojů anarchismu, jehož kořeny tkví právě ve Stirnerově době.

Adornovo mistrovské dílo vzniklé na sklonku druhé světové války reflektuje nemožnost vést plnohodnotný život v podmínkách pozdní průmyslové společnosti.

Původní antologie starofrancouzských historických a memoárových textů, které před téměř půlstoletím vybral, přeložil a okomentoval český literární historik Václav Černý, zmapoval zde téměř pět století dějepisné a memoárové literatury staré Francie.

Spisem Židovský stát z roku 1896 se vídeňský novinář Theodor Herzl (1860 - 1904) pokusil nalézt jasnou odpověď na tzv. židovskou otázku, která byla jednou z mnoha palčivých "otázek" konce 19. století.

Nové vydání italských dialogů Giordana Bruna v českém překladu J. B. Kozáka přináší dnešním čtenářům základní texty o kosmologických úvahách tohoto význačného filosofa.