Edice Knihovna klasiků

„Neexistuje způsob, jak netrpět. Ale člověk zkouší různé způsoby, jak se v tom neutopit.“

Trojice textů, volně inspirovaných dobovými kriminálními aférami, je spojována řadou motivů: rozpolceností a kolísavostí lidské duše, uhrančivostí smrti, zdánlivou všemohoucností rozumu.

Joyceovi Dubliňané patří k vrcholným dílům moderní prózy.

Slavný americký román, jenž se stal po právu jedním z pilířů moderní americké prózy. V době svého vzniku v roce 1884 nepřinesl Marku Twainovi úspěch jako předchozí román o Tomu Sawyerovi.

Hlavní roli v románu hraje zeměměřič K., který je zámkem povolán do vesnice, aby zde provedl úřední měření.

Slavnou románovou antiutopii My napsal Zamjatin v roce 1920, představuje však vizi daleké budoucnosti: život v „Jednotném státu“ vzniklém ve třetím tisíciletí po „dvousetleté válce“.

Slavný Wildeův román v sobě nese autobiografické rysy: Mladý muž se nechává portrétovat známým malířem, a když poprvé spatří svůj krásný portrét, projeví přání, aby sám nikdy nezestárl a všechny proměny tváře se objevovaly pouze na obraze… Román obsahuje hororové prvky i faustovský motiv, dotýká se i tématu homosexuality.

Siegfried Lenz (1926–2014) proslul zejména svými romány, jeho povídková tvorba ale také stojí za pozornost. Texty jsou sice literárně náročné, zároveň však poetické a nadčasové – dotýkají se témat mezilidských vztahů, paměti, moci, relativity.

Mezi lety 1915–1941 si Woolfová psala deník, poslední zápis je datován čtyři dny před její smrtí. Nepsala však denně, zpravidla jednou za několik dní. Deník nicméně poskytuje přehled o tom, co oněch sedmadvacet let dělala, o lidech, které potkávala

Jak „filozoficky“ zdůvodnit vraždu? Že život některých lidí je bezcenný, a tudíž není hříchem jim ho vzít? Tak nějak uvažuje Raskolnikov, klíčová postava Dostojevského románu z roku 1866.

Celé jedno století uplynulo od událostí první světové války, které tvoří pozadí nejznámějšího díla Romaina Rollanda, nositele Nobelovy ceny za literaturu, novely Petr a Lucie.

První román proslulé anglické spisovatelky vyšel v roce 1915 a Woolfová na něm pracovala v době, která pro ni byla neobvykle těžká, a kdy trpěla opakujícími se depresemi.

Maxim Gorkij (1868–1936) je jednou z nejpozoruhodnějších postav ruské literatury.

Honoré de Balzac (1799–1850), jeden z nejznámějších francouzských spisovatelů, se proslavil zejména obřím literárním dílem Lidská komedie (1842), v němž se snažil postihnout všechny aspekty života Francie v ponapoleonské době.

Těžko bychom hledali čtenáře, který by už od dětských let neznal – většinou ovšem v úpravách či převyprávěních – jádro tohoto klasického díla anglické literatury.

Paříž 1885: Georgese Duroye, bývalého vojáka a toho času zaměstnance na dráze, trápí nedostatek peněz, chudoba a bezmoc.

Leonid Nikolajevič Andrejev (1871–1919) byl spisovatel a dramatik, jeden z nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury. Pod vlivem Schopenhauerovy filozofie se věnoval otázkám života a smrti a zobrazoval lidský život hluboce pesimisticky.

Teprve po 66 letech od svého napsání se dočkala vydání autobiografická novela z pera slavné představitelky existencialismu a feminismu ve francouzské literatuře, Simone de Beauvoir.

Roky je román Virginie Woolfové z roku 1937, poslední, který vydala za svého života.