Edice Střed

Soubor veršů, který pod názvem Skrytý poklad vybral a uspořádal básník a překladatel Zdeněk Hron, je průřezem básnictví v českých zemí od středověku po současnost.

Kniha francouzského esejisty a sociálního myslitele, jehož zkoumání soudobých jevů současného individualismu se dotýká takřka všech rysů a příznaků našeho současného života, respektive projevů soudobé západní civilizace.

Trojice příběhů, ve kterých autor vzdává hold tzv. "drsné škole" americké detektivky.

Soubor povídek Thomase Bernharda (1931 až 1989) nastoluje všechna ústřední témata a postupy autorovy tvorby: problém viny a trestu, institucionální moci a osudu jedince, tradice moderního myšlení i jeho sebedestrukce.

V této práci populární francouzský filozof analyzuje fenomén hyperkonzumní společnosti.

V prvním Bernhardově románu z roku 1963 vypráví student medicíny o šestadvacetidenním pozorování bývalého malíře Straucha, jehož stav dává jeho bratru chirurgovi, který studenta tajně na pozorování vyslal, příčinu ke starostem.

Druhé vydání knihy, v níž se autor věnuje tématu ženství a jeho proměn. Ve čtyřech esejích se zamýšlí mj. nad fenoménem lásky, sexu a svádění, vztahu žen k práci, rodině a moci.

V románu-eseji autorův Charles Bovary není jen variantou k Flaubertovi, nýbrž je to text, který se do jeho Paní Bovaryové vepisuje takříkajíc zevnitř, protože Améry osvobozuje hlas jejího chotě a příběh do jisté míry přehodnocuje jeho očima.

Vypravěčem prózy ze současnosti je provozovatel hostinec, do kterého dorazí Don Juan. Don Juan je autorem „přeinterpretován“: nikoli svůdce, nýbrž spíše bloudící a hledající, jenž je nadán jasnozřivostí, kterou možná na okamžik propůjčuje i druhým.

Novela představuje typického pozdního Berharda: ironicky vypráví o nemožnosti dosáhnout vytčeného cíle, a to především v oblasti ducha. Ztroskotání jako univerzální metafora je i zde zasazena do tragikomických konstelací.

V románu, který patří k nejvýznamnějším dílům ruské literatury 20. století, je rekonstruována zvláštní, pro normální vědomí zaostalá psychika vypravěče, žáka zvláštní školy, jenž trpí rozdvojením osobnosti, a jeho neobvyklé vnímání a prožívání času.

Příběh antihrdiny, který se celý život přizpůsobuje požadavkům svého okolí. Autorovi se podařilo použitím jazyka každodennosti a poezie banality vystihnout předválečné napětí v Německu i poválečný hospodářský zázrak.

Ve svém třetím delším prozaickém díle z roku 1970 představuje Bernhard postavu Konráda a jeho manželku upoutanou na kolečkové křeslo.

Francouzský filozof a sociolog se ve svém eseji zaměřil na dějiny a kulturní význam luxusu. Všímá si nejen jeho proměn a sociální role, ale pozornost věnuje i rozdílům mezi mužským a ženským přepychem, otázkám práva na luxus apod.

Chůze je v této novele o dvou mužích, vydávajících se každé pondělí a středu na procházku a vzpomínajících na přítele, který se pomátl, symbolickým vyjádřením pohybu života.

Hlasy Marrákeše jsou literárním výtěžkem cesty do Maroka, kterou Canetti podnikl na jaře 1954 s přáteli. Druhá část knihy, Svědomí slov, zahrnuje eseje z let 1936–1976.

Povídkový soubor renomovaného dramatika spojuje sebereflexe, sebeironie, hravost, parodie a hlavně bohaté příběhy velkého života.

Austerův román je mistrovskou studií sebezničujících otázek, které každou uměleckou tvorbu doprovázejí, a zároveň napínavým příběhem o jednom lidském osudu v moderní americké mytologii s až thrillerovou zápletkou.

Autobiografická kniha jednoho z nejuznávanějších polských prozaiků je svědectvím o životním stylu party mladých lidí v Polsku na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých. S doslovem Jáchyma Topola.

Nositel Nobelovy ceny Elias Canetti (1905–1994) se ve svém eseji zabývá pěti lety nesnadného milostného vztahu Franze Kafky k jeho snoubence Felici Bauerové.