Známý výtvarník Jiří Černický není básníkem pravidelným, přesto je však básníkem v pravém slova smyslu, a to velmi originálním. Většina básní v jeho knize vznikla v měsících kolem listopadu 1989.
Tato kniha je určena všem malým i velkým obdivovatelům techniky a strojů. Jejím prostřednictvím se děti seznámí s roztodivnými a úžasnými stroji, všemožnými povoláními, ale také lidmi, kteří tyto stroje umí obsluhovat a řídit.
Básně této sbírky nás vtáhnou do romantické a tajuplné krajiny severních Čech, kde se ponoříme do rozsáhlých bukových lesů, chladných roklin i hlubokých a tichých údolí.
Básnickou tvorbu Soni Kociánové lze charakterizovat především jako osobité hledání možností vyjádření a záchytných bodů uprostřed života a světa, kde „lidé jsou prý veselí / už jen ve výčepu / nebo v posteli“; ...
Poezie s nápaditými obrazy a rýmy, která je hravá, i když si na nic nehraje. Ale nejde jen o hraní – základní linkou básní je autorčina zpráva o ní samé, o lidech a věcech, které ji obklopují.
První kniha volné básnické trilogie o neústupné pravidelnosti dění, o neopakovatelnosti obrazů v koloběhu času, o všedním, přitom krásném a mnohdy opomíjeném kolem nás.
