Výsledek pro: 1001 myšlenek Filozofie

První díl souboru Komeniologických studií obsahuje chronologicky uspořádané stati, recenze a příležitostné texty o J. A. Komenském, které autor publikoval v letech 1941–1958.

Poetika je prvním filosofickým dílem, v němž se básnické umění stalo předmětem teoretické reflexe.

Rakouský filozof a teoretik dějin vědeckého poznání Paul K. Feyerabend ve spisu překonává tradiční představu neslučitelnosti teoretického a estetického diskursu a dějiny vědy chápe jako pluralitu stylů, kterou nacházíme i v dějinách umění.

Charakteristika tendencí v současném filozofickém myšlení.

Donald Davidson patřil k nejvýznamnějším filosofům druhé poloviny dvacátého století. Tento spis (původní vyd. 2001) tvoří třetí svazek vybraných Davidsonových filosofických prací.

Kniha Foucaultových přednášek na College de France v letech 1975–1976. Foucault zkoumá, jak se rodí téma vnitřního nebezpečí, jež údajně ohrožuje civilizovanou společnost, ať už v podobě nepřítele rasového, třídního nebo jiného.

Boreckého práce zdůrazňuje imaginativní restitutivní přístup k problematice interpretace symbolů.

Kniha se zabývá různými aspekty vidění. Pojednává také o Husserlově teorii znaku a Kantově pojetí schématu z hlediska vizuální zkušenosti.

Souborné vydání Platónových spisů v překladu Františka Novotného v pěti svazcích.

Stěžejní dílo populárního filozofa, které je zásadně přepracováno a poučeno o nová zjištění etologie a ekologie. Druhé vydání.

Pojem životní moudrosti zde beru ve smyslu umění prožít život co nejpřijatelněji a nejšťastněji - uvozuje knihu Arthur Schopenhauer (1788-1860), významný německý filosof.

Kniha obsahuje množství podnětných úvah na témata, které zajímají a znepokojují dnešního člověka.

Společný projekt filosofů Miroslava Marcelliho a Miroslava Petříčka mapující aktuální vydavatelské, výstavní a filmové počiny.

Sborník k šedesátinám Zdeňka Neubauera.

Soubor statí a přednášek a poznámek k problematice postavení člověka ve světě a v dějinách.

Obsáhlý výklad všech zachovaných zlomků díla Hérakleita z Efesu chce ukázat, že tento myslitel není „Temný“, ale že „ve svém spise se vyjadřuje jasně a srozumitelně, ... stručnost a pádnost výkladu je totiž neporovnatelná“.

Autor se ve své poslední knize soustřeďuje na jediný, na pohled velice úzce vymezený problém: jak z působení vnějšího světa na naše smysly vzniká naše teorie tohoto vnějšího světa.