Délský potápěč k Hérakleitově Řeči

Pro myslící lidi kniha typu 'musíte mít' nebo taky 'klobouk dolů...'. Dostává těm nejvyšším akademickým nárokům na přesnost a hodnověrnost (při práci s primárními i dalšími zdroji), ale zároveň je tím, oč jí opravdu běží, tak neakademická, že působí jako osvěžující pramen skutečného vhledu, skutečného porozumění, troufám si říct: skutečné moudrosti. Máte-li odvahu a chuť pustit se na cestu, která nevede krajinou 'nutných pravd' a 'neotřesitelných jistot' formální racionality, pusťte se do toho. Velmi vhodné i pro ty, kdo mají tížívý dojem, že soudobá podoba filosofie nemá co nabídnout. Zn.: Vstup na vlastní nebezpečí!

Celoživotní dílo Zdeňka Kratochvíla, které vyšlo ve skvostné (jako vždy!) výpravě nakladatelství Arama Herrmanna, naráží v akadémických kruzích spíše na odpor. Vytýkáno je jí to, že se prohřešuje proti základním pravdidlům akadémické, tzn. filologické práce. To jsou ale nesmysly, které se snaží vylhat a vyvinit se z faktu, že filosofie (asi) skončila a to, co se za ni vydává, je jen její karikatura. Kratochvílův výklad Hérakleita je však originálním myšlením, žádným přežvykováním více, či méně přihlouplých komentářů a výkladů z druhé až třetí ruky, které neříkají nic, kromě toho, jak moc sečtělý je jejich kompilátor. Co akadémiky na knize irituje nejvíc, je to, že Kratochvíl opravdu přemýšlí, že se alibisticky neschovává za balast zkompilovaných sekundárních výkladů. Pouhý referát není seriózní výklad. Nemusíte s Kratochvílovými výklady Hérakleitových zlomků souhlasit, ale je třeba smeknout před důkladností a důsledností jeho snahy vyrovnat se s 'textem', který jakožto text právě neexistuje, jehož kontext je roztříštěn na zlomky. Kratochvíl zachraňuje čest opravdové filosofie, která není a nesmí být jen antikvární a archivní historicko-filologickou disciplínou, jež poprávu zasluhuje pohrdání. Autor tohoto komentáře je filosof působící na Univerzitě Karlově v Praze.