Čtenáři tato publikace nabízí nejen komplexní seznámení s vývojem jednoho z nejžhavějších filosofických problémů, ale také zcela osobité
jednotné hledisko na jednu velkou etapu dějin lidského myšlení, kterou nazýváme scholastikou.
Kniha, kterou Friedrich Nietzsche při závěrečném zhodnocení své tvorby v Ecce homo nazval „pomníkem krize“, je jeho prvním rozsáhlým dílem napsaným formou „aforismů“, jež autor zkomponoval do tematických skupin.
Má smysl uvažovat o smyslu? Otázkám týkajícím se smyslu se nelze vyhnout, nemají-li obecné úvahy o člověku trpět neodpustitelným deficitem. Pojem smyslu je poměrně mnohoznačný, bývá opředen širším okruhem významů.
Deset přednášek k filozofii opery. Opera je specifická forma komunikace nesloužící ke sdělování. Její charakter zmocňovací vyložen metaforou chapadel. Takovému uchopení nahrává již uspořádání amfiteátru a posléze operních domů.
Alain de Botton spojil ve své knize šest velkých filozofů, kteří věřili, že schopnost filozofického porozumění může mít praktický efekt na životy běžných lidí : pomoci nám s žitím.
Shrnutím základních témat, která se nalézají v jiných titulech, chce otec kardinál dosáhnout myšlenkové syntézy v pohledu na projevy života: věda, umění, náboženství.
To, co Konfucius nabízí dnes, není posvátné, důstojné a obřadní konfuciánské náboženství, ale jednoduché pravdy, které může každý člověk najít ve svém srdci. Má přesně teplotu vašeho srdce, která je stejná po celá staletí.
Bocheńského „pověry“ zábavnou a vtipnou formou, s neúprosnou logikou a aristotelským realismem odhalují rozpory a zmatek v myšlení proslavených mudrců dvacátého století.
Černý jelen (1863–1950) z kmene Siouxů, syn Splašeného koně, svatý muž a „strážce posvátné dýmky“ patří k mimořádným mužům své doby ve věcech náboženské víry i praxe.
Monografie anglických, slovenských a českých příspěvků věnovaná stému výročí narození Kurta Gödela (28.4.1906) se zabývá tematicky rozlehlým prostorem úvah a inspirací, které jsou přímo či nepřímo motivovány Gödelovými objevy a důkazy.
Tato kniha je první filosofickou prací Jana Šterna. Ve své práci rozvinul čtvrtý modus bytí, jak ho zformuloval Aristoteles ve své Metafyzice. Navázal přitom na Heideggerův esej Aristotelova Metafyzika.
